Ochrana lesa - typy poškození

V České republice v naprosté většině převažují kulturní lesy, ve kterých je zásah lesníka přirozenou součástí života lesa od jeho vysazení po jeho smýcení. Vznik porostů s vyšším než 50% zastoupením jedné dřeviny (monokultura), u nás typicky smrku, vedl ke zvýšené náchylnosti těchto porostů vůči různým klimatickým pohromám a napadání hmyzími škůdci. Od lesníků nový stav vyžadoval celostní přístup k ochraně lesa a vznik samostatné vědní disciplíny, která by pomohla předcházet kalamitám nebo je zachytit v samotném začátku.

Ekosystémové pojetí ochrany lesů si dnes nelze představit bez studia feromonů. Agregační feromon je nedílnou součástí boje proti lýkožroutu smrkovému. Díky feromonu je monitorována i populační hustota motýlích škůdců. Současné trendy v ochraně lesa jsou tak logickou odezvou na dřívější velkoplošné a nadměrné používání pesticidů. Hlavní trendy dneška můžeme shrnout do tří základních bodů:

• Škůdce musí být posuzován jako součást ekosystému.
• Integrovaná ochrana se nesnaží o totální likvidaci škůdce, nýbrž o snížení jeho populační hustoty pod hranici hospodářské škodlivosti; proto je pro zákrok využívána doba latence, namísto předchozího trendu, kdy byla v boji proti škůdcům stěžejní doba gradace.
• Opatření nezasahují do komplexních vztahů v ekosystému.

Z nejvýznamnějších druhů poškození lesa jmenujme následující.

Extrémní počasí

Lesní kalamity nejsou žádnou novinkou, abiotický vliv (orkán, sníh, ledovka, sucho či mráz) vedl ke kalamitám odjakživa, první větrná kalamita na Šumavě je zdokumentovaná již ve 12. století. Do konce 19. století byly zničeny poslední zbytky šumavského pralesa. Frekvence velkých větrných kalamit se stále zvyšuje, zatímco na přelomu 18. a 19. století byla frekvence kalamit 33 roků, ve druhé polovině 20. století pouze 10 roků.

Průmyslové imise

Do 50. let 20. století způsobovaly největší škody na lesích klimatické vlivy, následující období je charakteristické škodami způsobenými průmyslovým znečištěním ovzduší. Největší imisní kalamitou v Evropě je nám dobře známá krušnohorská, která kulminovala v 70. a 80. letech, a při které došlo k odlesnění 52 000 ha území.

Malí škůdci a houby

Také biotický faktor může být zdrojem poškození lesa. Mezi ty lesnicky nejzávažnější škůdce napadající jehličnaté porosty patří lýkožrouti či bekyně mniška. Listnáče jsou hmyzími škůdci poškozovány zřídkakdy. V lesních porostech ale neškodí pouze hmyz, stejně tak může zdravotní stav dřeviny poškodit například grafióza jilmu nebo pro člověka chutná houba václavka obecná. Aby nedocházelo k přenosu houbových patogenů z kontinentu na kontinent, jsou zaváděna různá fytokaranténní opatření.

Škody zvěří

Škody zvěří způsobené na lesních porostech okusem, loupáním a ohryzem patří svým rozsahem stále k největším a historicky nejstarším škodlivým vlivům, proto pokud chceme zlepšit stav lesů, je nezbytné regulovat početní stavy zvěře.

Les může tedy být poškozen mnoha faktory, nelze ale přijmout široce rozšířenou domněnku, že zdravotní stav lesů se stále zhoršuje. Pozemní šetření a analýza kosmických snímků dokládají, že defoliace (odlistění), je pouze regionální záležitostí vznikající v důsledku znečištění ovzduší převážně v nižších nadmořských výškách.