Kůrovcem napadený strom nelze zachránit. Jak ochránit napadené dříví?

Zkušenost potvrzuje, že kůrovcem napadený strom nelze zachránit. V tomto článku se budeme věnovat možnostem ochrany a metodám asanace napadeného dříví a ochraně skládek.

Včasná a účinná asanace napadeného dříví je jednou z nejdůležitějších činností v rámci ochrany smrkových porostů před napadením lýkožroutem smrkovým (lýkožrout smrkový), resp. i dalšími druhy, např. lýkožroutem severským aj. V laické veřejnosti se objevují občas i názory, že „lýkožroutem napadený strom“ jde zachránit. To je však naprosto zcestný názor. Při nalezení napadeného stromu (stojícího, ležícího) již nelze uvažovat o jeho „záchraně“, ale primární je zamezit vylétnutí brouků, kteří se na něm vyvinuli, vylíhli se a chystají se ho opustit, aby mohli pokračovat v další reprodukci druhu, tj. nalétnout („napadnout“) na další jedince smrku. S jistou nadsázkou to lze přirovnat k opatřením, která mají zamezit dalšímu šíření epidemie. Metod asanace je celá řada, každá z nich má své výhody a nevýhody a má i svá omezení, kdy ji lze a nelze použít.

Metody asanace můžeme rozdělit následovně:

• mechanická asanace
  • ruční
    • odkorňování pomocí škrabáku
    • odkorňování adaptérem na motorovou pilu (frézou)
  • strojní
    • nesený nebo tažený odkorňovací stroj
    • odkorňovací hlavice na harvestoru
    • odkornění na skladu
• chemická asanace
  • postřikem
  • použitím insekticidní sítě

Specifickým problémem je ochrana skládek. V současné době jsou k dispozici následující metody:

• klasické ošetření postřikem
• skladování odkorněného dříví
• obalování skládek fólií
• obalování skládek insekticidní sítí

Mechanická asanace ručním odkorněním škrabákem je vysoce účinná, dosahuje prakticky stoprocentní účinnosti. Je však velmi pracná. Denní objem asanovaného dříví není příliš vysoký, pohybuje se kolem jednotek m3 (závisí nejen na objemu asanovaného kmene, ale také na jeho zavětvení, kvalitě odvětvení, zaschnutí kůry apod.). Kmeny je nutné odkornit celoplošně, tzn. obracet je. Tato metoda není použitelná, jestliže se pod kůrou začnou objevovat kukly a následně pak méně či více vyzrálí dospělci („žlutí“ a „hnědí“ brouci). Brouci, i ti nevyzrálí, za vyšších teplot vzápětí odlétají, za nižších teplot jsou schopni zalézt do hrabanky, kde si počkají na příznivější podmínky. I část kukel může přežít v hrabance (závisí na teplotě, fázi vývoje – zda jde o kuklu čerstvě zakuklenou nebo těsně před vylíhnutím).

Ani dříve doporučované metody – shrabání oškrabané kůry a následně její spálení nebo odkornění na plachtu, kterou asanovaný kmen napřed podložíme a následně opět kůru spálíme, nemá prakticky žádný efekt. Jde o velmi pracnou činnost, která již tak nízký výkon ještě snižuje, ale s výjimkou stádia kukel nebo velmi chladného počasí (cca pod 5–6°C) nezabrání migraci nepoškozených jedinců (zalézání do hrabanky, resp. odlétání). A mechanicky poškozeným brouků je při tomto způsobu asanace relativně velmi málo. Přitom než dojde ke spálení nepoškozených brouků ze zbytků kůry, je již většina dospělců pryč.³

Ruční odkornění adaptérem (frézou) na motorovou pilou je efektivnější než ruční odkornění škrabákem. Jednak se zvyšuje denní výkon asanace, jednak lze tuto metodu použít i ve stádiu imág, která jsou při odkorňování více či méně mechanicky poškozena a většina dospělců tak hyne, přežívá jich pouze malá část.3

Nesený nebo tažený odkorňovací stroj, jehož hnací silou byl traktor, je do jisté míry bohužel již minulostí. Výkon i účinnost byly velmi vysoké. V lesním hospodářství se ale používaly relativně krátce.

Perspektivní náhradou za předchozí metodu je použití odkorňovací hlavice na harvestoru. Znamená to sice zvýšení nákladů a snížení výkonu (těžebního), ale z pohledu ochrany lesa jde o velmi efektivní metodu. V mnoha případech by mohla zásadním způsobem pomoci při řešení současné kůrovcové kalamity (kůrovec). Lze ji použít opět v jakémkoliv stádiu vývoje lýkožrouta, tedy až do stádia dospělého brouka (což je ovšem krajní situace, které bychom se měli vyhnout).

Poslední možnou mechanickou metodou je odvoz na sklad a následné zpracování, jehož častou součástí při manipulaci je i odkornění. V případě, že dochází pouze ke zkracování dodaných sortimentů, dochází k většímu či menšímu poškození kůry (díky podávacímu zařízení) a tím i k relativně vysoké mortalitě dospělých brouků (u larev je v důsledku poškození kůry a následnému rychlému vysychání úmrtnost ještě vyšší). Ovšem i tato metoda má svá rizika. Jestliže dochází k převozu ve stádiu již téměř dospělého brouka, za příznivých teplot hrozí během transportu jeho vyrojení a napadení porostů podél „transportní trasy“. Riziko v tomto případě stoupá, jestliže je transport z různých důvodů na nějakou dobu přerušen (s delším přerušením riziko úměrně stoupá). Z tohoto důvodu by k němu již v této fázi nemělo docházet anebo pouze výjimečně, na krátké vzdálenosti, časově vymezené maximálně několika desítkami minut (a to i s ohledem na počasí).

Tato metoda byla, resp. je uváděna v metodických pokynech pro hubení lýkožrouta smrkového jako „odvoz napadeného dříví z lesa“. Poslední dobou je však používána velmi svérázně, a to tak, že napadené dříví je vyvezeno za hranici lesa, často pouze několik metrů nebo desítek metrů, a zde je ponecháno bez jakékoliv další asanace (čímž byla zdánlivě naplněna litera zákona, avšak bez jakéhokoliv pozitivního vlivu na ochranu lesa). Tento postup je zcela nepřístupný.

Chemická asanace spočívá především v individuálním postřiku zádovými postřikovači různého typu. Aby byl postřik skutečně účinný, musí být proveden včas, správným technologickým postupem a v souladu s pokyny na etiketě příslušného použitého insekticidu. Asanaci lze provádět prakticky po celou dobu výskytu všech vývojových stádií na stromě (kmeni), tj. od započetí náletu, až po dobu těsně před výletem. Doporučuje se však, aby se uskutečnila nejpozději ve stádiu kukel.

Termín asanace ovlivňuje i rychlost účinku insekticidu na rojící se brouky. Provede-li se těsně před výletem, je účinek velmi rychlý, téměř okamžitý. S narůstajícím časem mezi ošetřením a vyrojením se rychlost účinku zpomaluje. V případě asanace kůrovcového dříví se uplatňuje požerový účinek insekticidu, tzn., že brouk, který se vyrojí, kontaminuje při prokousávání výletového otvoru, pod kůru postřik neproniká, nemá penetrační účinky. Z toho také vyplývá, že jestliže rojící (rojení) se brouk použije starší výletový otvor jiného dospělce, nedojde k jeho kontaminaci a přežívá.³ Takto může přežít i třetina brouků!

Při individuální asanaci napadeného dříví lze využít i insekticidní sítě. V tomto případě je zřejmě ekonomická efektivita neadekvátní dosaženým výsledkům (i když v některých případech může být tato metoda opodstatněná). Podrobnosti jejího použití budou rozvedeny dále v textu, a to v případě ochrany skládek, kam je především cílena.

Zcela specifickým problémem současnosti (v souvislosti s kůrovcovou kalamitou, která nemá v historii našeho lesnictví obdoby) je asanace skládek. Doposud se na ochranu skládek pohlíželo jako na ochranu „nenapadeného“ dříví z větrných polomů, tzn., že cílem bylo zamezit jejich napadení především podkorním hmyzem a současně uchovat dlouhodobě (po dobu několika let) kvalitu dřeva v souvislosti s problémy s odbytem vytěženého dřeva.

V současné době je problematika mírně odlišná, ale některé principy jsou shodné. Odbyt dřeva vázne, je třeba ho dlouhodobě skladovat. V první řadě jde v současné době o zamezení dalšího šíření lýkožrouta smrkového (lapidárně řečeno o asanaci napadeného dříví), ale částečně také o zachování kvality dřeva, která je však napadením sama o sobě snížena. To s sebou přináší řadu problémů a metody, které to mohou řešit, jsou značně omezené a mají své limity.

Tradiční metodou je klasický postřik insekticidy. Ten je v případě ošetření skládek prakticky nepoužitelný, s výjimkou „miniskládek“ cca do 10 kmenů – výřezů na skládce, do větších skládek nemůže postřik do jejich nitra proniknout.^3,4 Každý kmen by musel tedy být individuálně ošetřen před naskládkováním, avšak po určité době by musel být opakován, a aby byl účinný, musela by být skládka rozvalena, jednotlivé kmeny opět ošetřeny a znovu naskládkovány, protože by zde hrozilo riziko, že by část skládky mohla být pro lýkožrouta smrkového stále atraktivní.

Při individuálním ošetření před naskládkováním lze očekávat účinnost postřiku až po dobu 10 týdnů^1,2, i když někteří autoři tuto dobu významně zkracují na 2–3 týdny. Vzhledem ke druhému scénáři, muselo by dojít k rozvalení a následnému ošetření za všech okolností. V případě prvního scénáře spíše výjimečně, ale s ohledem na různé podmínky by bylo nutné vše ještě jednou opakovat. Pokud by došlo k ošetření napadených „velkých“ skládek, několik desítek stovek nebo tisíců kubíků, až po jejich naskladnění, pak by účinnost byla zcela minimální.

Optimální metodou se zdá být skladování již odkorněného dříví, avšak v současné situaci nelze provést odkornění ručně, strojní odkornění se zdá být zatím také problematické, takže na tuto metodu nelze dlouhodobě v rozsáhlém objemu spoléhat.

Další možností je ochrana neprodyšným pokrytím fóliemi. Jde o patentovanou metodu. Dříví se naskladní na fólii, poté se fólií zakryje (doporučují se dvě vrstvy) a spoje se musí svařit. Kyslík pod plachtou se během krátké doby spotřebuje a nahradí ho oxid uhličitý, který dřevo nejen konzervuje, ale způsobí uhynutí brouků, kteří se na kmeni nalézají, protože nemají co dýchat. Tato metoda byla používána pro ochranu nenapadeného dříví z polomů, kdy ani po několika letech skladování nedošlo ke zhoršení kvality dřeva, ovšem ze svého principu může být použita i jako asanační metoda. Musí se však pravidelně kontrolovat hladina oxidu uhličitého. I drobné poškození plachty může vést k opětovnému nárůstu objemu kyslíku pod plachtou a ochrana přestane účinkovat.

Relativně novou metodou je použití insekticidních sítí, které lze použít i k preventivní ochraně skládek. Skládka se pouze zakryje, při napojování sítí stačí dostatečný překryv s částečným zatížením. Rovněž síť u země musí být po obvodu zatížena. Insekticidní sítě lze využít bez ohledu na velikost skládky^3,4,5 a její účinnost je plná po celou vegetační dobu. V případě potřeby je možné insekticidní síť přemístit na jinou skládku. Jde v současnosti zřejmě o nejúčinnější metodu.

Pozn.: V letošním roce by se měla odzkoušet možnost asanace fumigací skládek zakrytých plachtami (předběžné výsledky jsou pozitivní a metoda je již povolena, nebo se dokončuje povolení v jiných zemích). Hodně se v médiích hovoří také o využití „mokrých skládek“, tj. skrápění skládek vodou. Z hlediska asanace však není tato metoda vhodná, jak dokazují některé zahraniční výsledky. Běžně se používala pro uskladnění nenapadeného polomového dříví.