Uhlíková stopa dřeva

Víte, že dřevo ve stavebnictví je z pohledu ekologických standardů dobrou volbou?


V předchozím článku „Uhlíková stopa – úvod“, jsme si vysvětlili, co je to uhlíková stopa. Nyní se zaměříme na uhlíkovou stopu dřeva, tedy dopad využití dřeva na životní prostředí.

Pro posuzování uhlíkové stopy dřeva používáme metodu LCA – Life Cycle Assessment, při které je hodnocen každý materiál s ohledem na jeho environmentální dopad a uvolňované skleníkové plyny. Sledujeme celý životní cyklus od těžby surovin, přes výrobu, užívání, až po konec životnosti výrobku.

Téměř polovina veškeré světově spotřebovávané energie je využita ve stavebnictví, na výrobu a dopravu stavebních materiálů, výstavbu, provoz a likvidaci budov. Proto se zaměříme na dřevo jako stavební materiál, protože právě ve stavebnictví se dřevu nabízí největší potenciál pro zvýšení ekologických standardů.

Ve srovnání s jinými stavebními materiály má dřevo výhodu už ve fázi růstu stromu. Vždyť v době, kdy se ještě nedá o živém stromě mluvit jako o materiálu, vykonává fotosyntézu, přeměňuje tedy oxid uhličitý na kyslík a cukry. V hospodářském lese zpravidla po dobu 60 až 120 let. Průměrně starý les v sobě uchovává přibližně 165 tun CO2 na hektar a je tedy obrovskou zásobárnou oxidu uhličitého.

Výhodné je dřevo i z pohledu energetické náročnosti kácení, zpracování a dopravy, tedy pokud je dřevo využíváno lokálně. V případě citlivé povrchové úpravy výrobků a materiálů má dřevo pouze nepatrné dopady na životní prostředí, nesrovnatelné s materiály umělými. Z pohledu energetické náročnosti budov je dřevo výborným materiálem při snaze o dosažení nízkoenergetického či pasivního standardu budovy, výborně tepelně izoluje.

A nakonec se dostáváme také k likvidaci. Dřevo je přírodním materiálem, který po celou dobu své životnosti váže oxid uhličitý a tím zabraňuje jeho uvolňování do atmosféry. Při likvidaci dřevěných prvků mohou být zdravé části recyklovány, zbytkové dřevo rozdrceno a využito jako vstupní výrobní materiál pro aglomerované materiály. Nepoužitelné a poškozené dřevo může být spalováno a přeměněno na tepelnou energii. Pouze bez dalšího využití je dřevní odpad spálen, rozkládá se dřevní biomasa a vzniká oxid uhličitý, který se vrací zpět do atmosféry.

Navíc u mnoha dřevěných výrobků nepřesáhne množství uvolněných skleníkových plynů při zpracování množství oxidu uhličitého svázaného v tomto výrobku. Celkově tedy můžeme říct, že takový výrobek má zápornou bilanci a snižuje množství oxidu uhličitého v atmosféře. Takový standard nemůže zajistit žádný umělý materiál. Dřevo je tedy dobrou volbou i z pohledu ekologických standardů.

Další informace k tématu čti ve článku Uhlíková stopa – úvod do tématu.