Ptáci – úvod do tématu

Ptáci patří od nepaměti k nejznámějším a nejoblíbenějším skupinám živočichů. Důvodů, díky kterým se ptáci těší takovému zájmu a oblibě, jsou desítky. V první řadě je to schopnost ptáků létat. Na rozdíl od lidí se ptáci mohli vznést k obloze a být blíže k nebi, což je v mnohých kulturách a civilizacích zařadilo mezi božstva nebo alespoň boží posly. Dále je to ptačí zpěv, inteligence některých ptačích skupin či krása tvarů a barev jejich opeření. V neposlední řadě je to přímý užitek ptáků pro člověka, především těch druhů, které jsou od pravěku až do dnešních dnů součástí našeho jídelníčku.

První ptáci se na naší planetě objevili přibližně před 150 000 000 lety. Vyvinuli se z plazů a mnoho znaků svých plazích předků si nesou dodnes. V současnosti převládá názor, že dnešní ptáci jsou přímými potomky určitých skupin dinosaurů, někteří vědci dokonce řadí ptáky přímo mezi dinosaury. Na světě je popsáno zhruba 10 000 druhů ptáků. V České republice je potvrzeno asi 400 druhů.

Ptáci patří mezi teplokrevné obratlovce, což jim umožnilo, na rozdíl od plazů, osídlit i ty nejchladnější oblasti planety. Všichni ptáci snášejí vejce, tělo mají pokryto peřím a většina z nich létá. Druhy současných nelétavých ptáků ( např. pštrosi nebo emu ) se vyvinuli z dávných létajících předků. Schopnost letu poskytla ptákům možnost vyhledávat místa s lepší potravní nabídkou, bezpečná hnízdiště nebo se rozšiřovat do oblastí, které byly pro jiné živočichy nedostupné.

Létat ptákům umožňuje jejich jedinečná anatomie. Přední končetiny se během evoluce proměnily v křídla a dříve ozubené čelisti se vyvinuly v lehký, ale velice pevný zobák. Tělo létajících ptáků má aerodynamický tvar, kladoucí při letu minimální odpor a má odlehčenou kostru s většinou dutých kostí. Výdrž během letu zajišťuje ptákům dokonalý dýchací systém. Ptačí průdušky procházejí celými poměrně malými plícemi a jsou zakončeny tenkostěnnými plicními vaky. Během letu se v nich ukládá vdechnutý vzduch, který je mávnutím křídel opět vytlačen přes plíce, tak že dochází k okysličování krve i při výdechu. Ptáci tedy během letu dýchají nepřetržitě což mnohým z nich umožňuje za letu hlasitě prozpěvovat.

Dalším jedinečným ptačím rysem je jejich opeření. Peří ptáků slouží k více účelům, má různý tvar a stavbu. Zjednodušeně ho můžeme rozdělit na peří obrysové, které kryje povrch těla a dává jednotlivým ptačím druhům jejich typický vzhled a peří prachové, zajišťující ptákům tepelnou izolaci. Nejpevnějšími ptačími pery jsou letky na křídlech a rýdovací pera na ocase, které umožňují vlastní let a jeho řízení. Jemné prachové peří pomáhá ptákům udržovat jejich značně vysokou tělesnou teplotu.

Zbarvení ptačího peří má také několik funkcí. Především slouží jako ochrana před predátory. Z tohoto důvodu jsou samičky většiny ptačích druhů zbarveny nevýrazně, aby byly při hnízdění nebo vodění mláďat co nejméně nápadné. Pestřeji zbarvení samci využívají výrazných barev, popřípadě i tvarů, svého opeření k lákání samičky během namlouvacích rituálů, které předcházejí páření. Samci některých ptačích druhů ( např. tropické rajky nebo evropský drop velký ) dokáží během vzájemných soubojů či imponování samicím natolik změnit tvar svého těla, že jsou od ostatních příslušníků svého druhu k nerozeznání.

V době námluv a páření jsou výrazně zbarvení samci velmi zranitelní a mnoho z nich ukončí svůj život v zobáku dravce nebo v tlamě šelmy. Samci některých druhů ptáků se proto „odívají“ do barevného svatebního šatu pouze v období námluv a páření. Po zbytek roku se podobají nenápadně zbarveným samicím. Jako příklad můžeme uvést většinu druhů našich kachen. Pro všechny ptáky je dokonalá kvalita jejich peří životně důležitá a pečují o něj během života takřka nepřetržitě.

Jak bylo již zmíněno, ptačí kostra je složena z převážně dutých vzduchem naplněných kostí, což jí značně odlehčuje, ale zachovává si při tom svou pevnost. Lebka se srostlými švy nese zobák, který je dalším jedinečným ptačím znakem. Tvarově i velikostně se zobáky u různých ptačích druhů značně odlišují. Jejich velikost a tvar se přizpůsobuje druhu přijímané potravy.

Zobák volavky, sloužící převážně k lovu ryb se podobá dlouhé harpuně, hákovitě zahnutý zobák orla či jiných dravců slouží znamenitě k trhání svaloviny savců a překřížené konce zobáku křivky se dokonale hodí k vytahování semen ze smrkových šišek. Stejně jako potrava formovala desítky typů ptačích zobáků, tak i prostředí ve kterém se ptáci pohybovali, přetvářelo postupně tvar i velikost jejich nohou. Vodní ptáci mají nohy opatřeny plovacími blánami, čápi, volavky či jeřábi stojí na dlouhých nohách, aby mohli kráčet ve vyšším vodním sloupci nebo ve vysoké trávě a datlům a pařáty dravců a sov jsou dokonalou zbraní k uchopení a usmrcení jejich kořisti.

Dokonalé jsou i ptačí smysly. Zrak a sluch některých ptáků patří k nejdokonalejším v živočišné říši, zatím co chuť a čich jsou poměrně silně potlačeny. Hmatovou orientaci zajišťují ptákům hmatová tělíska na jazyku, konci zobáku nebo u kořene některých per. Známá je i inteligence některých ptačích druhů. Pravděpodobně nejznámější v tomto směru jsou cizokrajní papoušci, kteří se díky své hravosti, inteligenci a schopnosti naučit se opakovat různé zvuky včetně lidské řeči, rozšířili do chovů po celém světě. Z našich ptáků jsou nejinteligentnější všichni krkavcovití. Někteří jedinci, zejména z vran nebo krkavců, si se zmíněnými papoušky v ničem nezadají, a to včetně schopnosti naučit se mluvit.

Samostatnou kapitolou ze života ptáků je hnízdění a péče o potomstvo. V hnízdním období, které u nás probíhá ve většině případů od jara do začátku léta, přibývají k našim stálým ptákům i druhy tažné, které nás na zimu opouštějí. Někteří tažní ptáci nás opouštějí velmi brzy po vyhnízdění, některé druhy můžeme pozorovat i v pozdním podzimu. Některé ptačí páry se vytvářejí na celý život, jiné pouze na období hnízdění nebo se pár po proběhlém páření ihned rozejde a starost o snůšku a mláďata zůstává pouze na samičce. Známe druhy hnízdící jednotlivě a velice skrytě, jiné zase staví svá hnízda na stejných místech a vytvářejí početné kolonie.

Stejně rozmanitá je i schopnost stavět hnízda. Zástupci mnohých ptačích druhů vytvářejí co do velikosti i kvality provedení obdivuhodné stavby. Afričtí snovači nebo např. náš moudivláček , utkají z nejrůznějších rostlinných materiálů opravdová umělecká díla, zatímco kulíci odloží svá vejce pouze do štěrku nebo písku na břehu řeky či rybníka. Také hnízda našich čápů stojí za zmínku, jsou to opravdové monumenty. Jedno letité hnízdo čápa černého mělo na výšku skoro dva metry. Hnízda příbuzného čápa bílého na komínech vesnických staveb jsou opravdovou dominantou a nedají se přehlédnout. Jsou také ptačí druhy, které si vytesávají dutiny do stromů nebo je vyhrabávají do kolmých písčitohlinitých svahů, jiní naopak osidlují hnízda jiných ptáků, protože se sami hnízdo nestaví. Zvláštní případ rozmnožování je u naší kukačky. Ta si hnízdo sama nestaví a ani se nestará o své potomstvo. Své jediné vejce odloží do hnízda některého drobného pěvce a veškerou starost o mládě přenechá nedobrovolným adoptivním rodičům.

Jak bylo na začátku zmíněno, patří ptáci k oblíbeným živočichům. I docela malé, sotva mluvící děcko nadšeně vítá okolo krmítka poletující sýkorku nebo sedícího holuba slůvky „pipipi“.

Nejen děti ale i dospělí s potěšením vnímají ptačí pohyb a zpěv jak v přírodě tak i ve městech, protože desítky ptačích druhů ochotně osidlují i ty nejrušnější aglomerace. To umožňuje pozorovat život ptáků i lidem, kteří se o dění v přírodě příliš nezajímají. Přestože většina lidí ptákům vědomě neubližuje, některé ptačí druhy z naší přírody mizí. Zaslouží si proto naší trvalé ochrany.

Zdroj

  1. VESELOVSKÝ, Z. Obecná ornitologie. Academia. 2001