Vady dřeva – úvod do tématu (část 1/8)

Vzrostlé stromy bychom mohli často ověnčit poctami veteránů z války nazývané život. Aby mohly dorůst oblačných výšek musí na cestě překonat četné nástrahy. Po mnohých jim zůstávají trvalé památky, které jsme se my rozhodli nazývat vadami.

Staletí systematického využívání dřeva s sebou přinesla požadavek na poznání stálých a nahodilých charakteristik dřevin, které by umožnilo dřevo třídit a určovat jeho kvalitu, potažmo cenu. Vady dřeva jsou dle jedné z definic „odchylky ve tvaru, textuře a struktuře dřevní suroviny a výrobků ze dřeva od stavu, který je pro určitý způsob jeho použití nejpříznivější…“ 1

Z uvedené definice lze vyčíst, že pojem „vada dřeva“ je značně variabilní a velmi subjektivně pojímaný termín. Protože, ač slovo vada vnímáme spíše s negativním zabarvením, vždy velmi podstatně záleží na způsobu využití dřeva. Jelikož, co je pro jednu oblast použití vadou, může být pro jinou oblast žádanou charakteristikou.

V úplně nejhrubším dělení můžeme vady vnímat dle doby vzniku ve dvou kategoriích. První kategorií jsou vady původní nebo také přirozené vznikající během růstu stromu, které jsou závislé na druhu dřeviny, a především na prostředí, ve kterém dřevo roste. Druhou skupinou vad jsou vady druhotné, které vznikají během a po těžbě dřeva a souvisí s těžbou samotnou, manipulací a skladováním dřeva, způsobem jeho využití a dalšími dřevo-znehodnocujícími činiteli (abiotický vliv, biotický faktor).

Přirozené (růstové) vady dřeva rozdělujeme do šesti hlavních skupin:2

  • suky,
  • trhliny,
  • vady tvaru kmene,
  • nepravidelnosti struktury dřeva,
  • napadení dřeva,
  • ostatní poškození.

Mezi druhotné vady zařazujeme:

  • mechanická poškození,
  • napadení dřeva,
  • povětrnostní vlivy (šednutí, výsušné trhliny),
  • cizí tělesa,
  • zuhelnatění,
  • projekční a výrobní vady.

Obr. 1 – Rozdělení vad dřeva – viz Galerii níže

Vady dřeva je však možné velmi podstatně eliminovat již ve fázi růstu stromů. „Omezit výskyt vad je možné již při pěstování stromů v lese, například použitím vhodného osiva pro vypěstování nové sadby, správnými pěstebními a těžebními zásahy a pěstováním ve vhodných půdních a klimatických podmínkách. V praxi se používá osivo z kvalitních stromů a během růstu lesa se postupně odstraňují stromy s velkou sukatostí, točitým růstem, křivostí, hnilobou, apod.“4

Další formou úprav vad dřeva je jeho zpracování do materiálů na bázi dřeva. Například anizotropní vlastnost dřeva, kterou vnímáme z hlediska jeho využití negativně, můžeme během zpracování významně eliminovat například slepováním řeziva v různých směrech, z čehož vznikají výrobky, jako je lepené lamelové dřevo, křížem lepené dřevo či nejstarší takto zpracovávaný výrobek – překližka. U takto upraveného výrobku jsou výrazně omezeny tvarové deformace vlivem vlhkosti (bobtnání, sesychání). Z konstrukčního hlediska má toto dřevo vyšší pevnost, která je zároveň srovnatelná nezávisle na způsobu namáhání tahem či tlakem, což vede k vyšší únosnosti a umožňuje jeho širší použití. Navíc lze úpravou dosáhnout i tvarové volnosti, rozponu a průřezu při zachování velmi dobrého estetického dojmu.3

Jak bylo zmíněno výše, vady určujeme proto, abychom mohli dřevu přisoudit určitou kvalitu. Proto se po stanovení druhu a počtu vad vytěžené dřevo zařazuje do jednotlivých jakostních tříd, které poté definují, pro jaké zpracování a výrobky je použití daného dřevo vhodné.

  • V dalších článcích na téma Vady dřeva jsou v jednotlivých částech představeny vady dřeva detailněji.

 

Zdroje

  1.  BORŮVKA, Vlastimil a Marián BABIAK. Vlastnosti dřeva v příkladech. V Praze: Česká zemědělská univerzita, 2016, s. 14-15. ISBN 978-80-213-2618-7.
  2. ČSN 48 0203. Surové dříví – Kulatina – Třídění vad. Praha, Vydavatelství úřadu pro normalizaci a měření, 1982. 5 s.
  3. ŠTEFKO, Jozef, Ladislav REINPRECHT a Petr KUKLÍK. Dřevěné stavby: konstrukce, ochrana a údržba. 2. české vyd. Bratislava: JAGA, 2009, s. 78. Home. ISBN 978-80-8076-080-9.
  4. FRIESS, František, REISNER, Jan a ZEIDLER, Aleš. Materiály I: pro UO Truhlář.  Praha: Informatorium, 2008. ISBN 978-80-7333-070-5.