Výroba papírů a lepenek

  • Kdy se používání papíru nejvíce rozšířilo? Jaké výrobky je možné označit za komunikační papír? Co je lepenka? Co tvoří největší část papírenské produkce? Odpovědi na tyto otázky najdete v článku níže.

Papír se za více než dva tisíce let stal důležitou součástí našich životů, nejprve jako podklad pro psaní, kreslení a tisk, daleko později jako obalový a hygienický materiál. V dnešní době považujeme za samozřejmou dostupnost nejtenčích hedvábných papírů i pevných kartonových lepenek, recyklovaných papírů, kapesníčků a hygienických papírů, filtračních papírů i střešních lepenek.

Používání papíru se rozšířilo ve druhé polovině 18. století, kdy došlo k vynalezení papírenského stroje a objevu možnosti získání papírenské vlákniny ze dřeva. Do této doby byl totiž papír vyráběn ručně z hadroviny či rozvlákněného starého papíru. A s růstem dostupnosti papíru bylo možné rozšířit i jeho využití. Zpočátku se rozšířila jeho dostupnost jako nosiče informací (noviny, knihy), později mohl být využit jako obalový materiál (kornouty na sypané zboží, etikety na lahve). A množství spotřebovaného papíru se brzy stalo důležitým indikátorem vyspělosti společnosti. Spotřeba komunikačních papírů dodnes odráží kulturní vyspělost a vzdělanost, zatímco spotřeba hygienických papírů vypovídá o úrovni sociálního rozvoje. O stavu průmyslové výroby si zase můžeme udělat představu analýzou množství spotřebovaných balicích a technických papírů.

Papírenskou produkci můžeme rozdělit podle mnoha kritérií. Podle jejich plošné hmotnosti ji dělíme na papíry (do plošné hmotnosti 150 g/m2), kartony (do 250 g/m2) a lepenky, i když současná terminologie ustupuje od pojmu kartony a využívá pojmy papír a lepenka. Podle způsobu využití papírenské výrobky dělíme papíry na komunikační, hygienické, obalové, technické a lepenky. Skupina komunikačních papírů ještě nedávno patřila k dominantním, dnes tvoří „pouze“ přibližně 40 % celosvětové produkce papíru. Patří sem novinový papír, bezdřevé grafické papíry na bázi přírodních chemických vláknin i dřevité papíry, jejichž základem je mechanicky získávaná dřevovina či sběrový papír. Se zvyšujícím se využitím elektronických médií, internetu i elektronických knih se spotřeba komunikačních papírů snižuje. Jediná kategorie, kterou toto snižování spotřeby nepoznamenalo, jsou bezdřevé papíry využívané pro digitální tisk a kopírování.

Skupina hygienických papírů tvoří asi 7 % objemu výroby papíru a zahrnuje toaletní papíry, kapesníčky, ubrousky, utěrky, jednorázová prostěradla a hygienický program pro děti a ženy.

Více než 50 % výroby papírenského průmyslu tvoří obalové a balicí papíry, k nimž patří papíry používané přímo na balení, nejrůznější sáčky, pytle, tašky, trubice či dutinky, ale i široká škála materiálu na výrobu krycí a zvlněné vrstvy vlnitých lepenek.

A nesmíme zapomínat na papíry se specifickým určením, jako jsou cigaretový papír, tapety, filtrační papíry, suroviny na střešní lepenky a jiné. Zatímco papír z předchozích tří kategorií zpravidla bývá možné recyklovat, u této skupiny tomu tak není.

Hlavní faktor, který přispěl k rozvoji papírenského průmyslu, a zároveň největší přednost papíru je jeho bezproblémová recyklace. Základní surovinou pro jeho výrobu jsou obnovitelné stále přirůstající zdroje, a tak i když se s každou dodatečnou povrchovou úpravou náročnost výroby a dopady na životní prostředí zvyšují, stále jde o dostatečně ekologickou variantu nesrovnatelnou s obdobami, například z plastových obalů.

Zdroje

Autor článku: Miloš Lešikar - Asociace českého papírenského průmyslu a odoborný garant pro témata z odvětví Papír a celulóza.