Výchova lesních porostů

Většina našich lesů je kulturních, což znamená, že od založení lesního porostu až po jeho mýtní věk se o něj stará odborník, tedy lesník, jehož  cílem je zajištění všech funkcí lesa od hospodářské (hospodářský les) až po rekreační.

Výchova lesních porostů je prováděna zásahy, kterými dochází k odstranění jedinců, kteří nejsou vhodní k dalšímu rozvoji lesa. Průběh výchovy a zásahy probíhají podle toho, zda na počátku stála umělá obnova lesa nebo přirozená obnova lesa (nárost).

U lesních porostů, které vznikly přirozenou obnovou, je třeba začít s výchovou dříve. Zpravidla totiž mají větší počet jedinců na ploše, jsou druhově pestřejší a je třeba brzy přistoupit k tzv. prostřihávce. Prostřihávka má za cíl odstranit předrůstavé stromy (předrůstavý jedinec) a stromy poškozené. Dalším krokem při výchově lesů je prořezávka, při které jsou vychovávány mlaziny (mlazina) a tyčkoviny (tyčkovina). Lesní porost je rozčleněn linkami, které umožňují pohyb mechanizačních prostředků po lese, a také je ovlivněna druhová skladba a zdravotní stav stromů. V důsledku těchto zásahů je náš les odolnější.

Další z etap výchovy je probírka, kterou lesníci vychovávají tyčoviny (tyčovina) a kmenoviny (kmenovina). Při ní je podpořena hmotová produkce porostu a získáváno dřevo například na výrobu papíru z mnoha úrovní porostu (úroveň porostu, podúroveň porostu).

Nakonec lesníci přistupují k uvolňovací probírce s cílem zajistit vybraným jedincům větší životní prostor a poskytnout jim více živin. Takovým zásahem lesníci zvyšují tloušťkový přírůst a hmotovou produkci stromů. Vybraní jedinci zvýší svoji plodivost a dojde tak k přirozené obnově lesa.

Koloběh lesního porostu se uzavírá a už ve fázi, kdy se v lese nacházejí desítky let staré stromy, dochází k obnově a v podúrovni dorůstá nová lesní kultura. Jen tak je možné zajistit skutečně udržitelné lesní hospodářství.