Lesnická typologie

Lesnická typologie je vědní obor, který se zabývá klasifikací trvalých ekologických podmínek lesů, tzn. rozděluje lesy na segmenty s podobnými ekologickými vlastnostmi stanoviště a podobnými růstovými podmínkami pro lesní dřeviny (tzv. lesní typy).

Klasifikaci lesů provádí lesnická typologie pomocí Lesnického typologického klasifikačního systému (LTKS), který byl dříve označován jako Typologický systém ÚHÚL. Základní klasifikační jednotkou LTKS je lesní typ. Lesní typ (LT) je soubor biocenóz původních a změněných a jejich vývojových stádií včetně prostředí, tedy biogeocenóz vývojově k sobě náležejících. Je to jednotka s určitým rozpětím podmínek pro růst dřevin, jejich produkci a obnovu, a v důsledku toho i pro žádoucí druhovou a prostorovou skladbu lesů a podobnost hospodářských opatření. LT je charakterizován význačnou kombinací druhů příslušné fytocenózy, půdními vlastnostmi, výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin (bonita (dřeviny).

Ekologicky příbuzné lesní typy se sdružují do souborů lesních typů. Tyto soubory jsou základní aplikační úrovní lesnické typologie.

Vyššími jednotkami LTKS jsou edafické kategorie, ekologické řady a lesní vegetační stupně. Edafické kategorie diferencující lesní stanoviště na základě fyzikálních a chemických půdních vlastností a terénních vlastností. Hlavními kritérii jsou trofie půdy, bazická saturace půdy, vodní režim půdy, obsah skeletu na povrchu půdy a v půdním A-horizontu a tvar terénu. Ekologické řady sdružují edafické kategorie na základě ekologické podobnosti podle trofie a hydricity stanoviště. Lesní vegetační stupně vyjadřují vliv makro, mezo a expozičního klimatu na dřevinnou složku lesních biocenóz. Jsou určeny především druhovým složením a životními projevy lesních dřevin. Nejdůležitějšími dřevinami pro vegetační stupňovitost v ČR jsou: dub zimní (Quercus petraea), dub letní (Quercus robur), buk lesní (Fagus sylvatica), jedle bělokorá (Abies alba), smrk obecný (Picea abies) a kleč horská (Pinus mugo), podle nichž byly jednotlivé vegetační stupně nazvány, a to z důvodu dominance či významného vlivu na formování lesního společenstva.

Klasifikace lesů se provádí terénním šetřením v lesích, při kterém jsou sledovány projevy pěti základních skupin ekologických faktorů, k nimž patří: světlo, teplo, voda (atmosférická a půdní), chemické (půdní) faktory a mechanické (vnější) faktory. K těmto ekologickým faktorům přistupují ještě hospodářsky významné vlastnosti stanoviště – reliéf terénu a textura půdy (obsah skeletu a jeho zvrstvení).

Výsledkem lesnického typologického šetření v terénu je lesnicko-typologická mapa (mapa lesních typů). Lesnicko-typologická mapa (LT mapa) je kartografické znázornění lesnických typologických jednotek v lesích na území České republiky. Ke všem jednotkám jsou zpracovány jejich charakteristiky s poznatky o proměnlivosti fytocenóz ve vývojovém cyklu porostů a v jejich stádiích, poznatky o růstových zákonitostech hospodářských dřevin i některé praktické závěry vzhledem k hospodaření v lesích. LT mapa je obvykle zpracována v měřítku 1 : 10 000 a je součástí oblastních plánů rozvoje lesů. Z lesnicko-typologické mapy pak mohou být odvozena další mapy, např. mapa lesních vegetačních stupňů, mapa půdních typů, mapa cílových hospodářství apod.

Z hlediska regionálního členění je Česká republika rozdělena do přírodních lesních oblastí (PLO). PLO jsou vymezeny na základě rozdílů v půdotvorných matečních horninách, v konfiguraci terénu vyhraněných geomorfologických celků a rozdílů v makroklimatu. Pro jednotlivé PLO jsou shrnuty podrobné informace o lesnické typologii v oblastních lesnicko-typologických elaborátech. Tyto elaboráty obsahují textovou část a část charakteristik lesních typů. V textové části jsou podrobně analyzovány přírodní podmínky a růstové poměry oblasti. Charakteristiky lesních typů zahrnují poznatky o diferenciálních znacích, proměnlivosti fytocenózy ve vývojovém cyklu porostu a v růstových fázích (porostních stádiích) a poznatky o růstových projevech dřevin.

Výstupy lesnické typologie jsou využívány různými způsoby. Nejvýznamnější a největší uplatnění mají jednotky LTKS při zpracování lesních hospodářských plánů a osnov. Jednotka lesního typu, případně souborů lesních typů slouží ke stanovení hospodářských souborů, které jsou podkladem pro hospodaření v lesích. Pro hospodářské soubory se stanovují hospodářská opatření (obnova a výchova lesa, ochrana lesa, těžba lesa a další) a cíle hospodaření (produkce dříví, podpora ekologických funkcí, podpora vzdělávání a výzkumu atd.).

Dále se využívá jednotek lesnické typologie pro tyto činnosti:

• oceňování lesních pozemků (podle § 12 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku),
• přidělování dotací na hospodaření v lesích (příloha č. 9 k zákonu o státním rozpočtu),
• hodnocení funkcí lesních ekosystémů,
• jako srovnávací báze při výzkumu lesních ekosystémů,
• zalesňování nelesní půdy pro stanovení vhodné druhové skladby nového lesního porostu,
• rozhodování orgánů státní správy lesů a státní správy ochrany přírody,
• managementová opatření v chráněných územích.

Garantem a správcem LTKS je Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Více o lesnické typologii se můžete dozvědět zde.