Rozdělení škodlivých činitelů (škůdci lesů)

Škodlivé činitele můžeme rozdělovat podle řady kritérií. Základní členění je však následující: 

• abiotičtí škodliví činitelé (abiotický vliv)
  • vítr – poškozuje především dospělé smrkové porosty; nejvýznamnější abiotický faktor; způsobuje zlomy i vývraty
  • sníh – poškozuje starší i mladší porosty, nejčastěji na jaře (těžký sníh)
  • námraza, ledovka – především v mladých porostech, ve starších způsobuje ulamování vršků
  • sucho – v poslední době velmi významný faktor, mimo jiné i jako predispoziční faktor pro působení podkorního hmyzu
  • povodně
  • požáry – způsobované bleskem 

• antropogenní škodliví činitelé
  • imise – v posledních letech minimální, lokálně však stále významné, avšak přetrvávají staré zátěže (v půdě)
  • požáry – způsobené člověkem, nejčastější
  • škody posypovou solí – podél komunikací
  • úniky chemikálií – lokálně v okolí průmyslových závodů apod. 

• biotičtí škodliví činitelé (biotický faktor)
  • živočišní
    • podkorní hmyz – především kůrovcovití, kteří přerušením vodivých pletiv způsobují v relativně krátkém čase odumření napadených jedinců nebo jejich částí; některé druhy se vyvíjejí pouze na odumírajícím nebo čerstvě odumřelém materiálu, ale mohou být přenašeči houbových chorob, které při úživném žíru na zdravých jedincích infikují a tyto následně odumřou; obrana – odstraňování atraktivního materiálu před napadením, důsledné vyhledávání, včasná a účinná asanace napadeného materiálu (chemická, mechanická – odkorňování, štěpkování, pálení)
    • savý hmyz – mšice, roztoči a další; nebezpeční jsou především v lesních školkách nebo mladých výsadbách, kde při silném napadení mohou způsobovat úhyn; u starších jedinců málo významná skupina
    • kortikolní hmyz – především klikoroh borový, kalamitní škůdce jehličnatých výsadeb; je schopen způsobit odumření vysázených stromků v období 2 let po zmýcení porostů žírem kůry na kmíncích; při vysokých početních stavech i v případě preventivního ošetření
    • půdní hmyz – larvy řady skupin hmyzu (brouci, motýli, dvoukřídlí, rovnokřídlí) škodící především v lesních školkách; ve výsadbách v teplejších oblastech významně škodí larvy (ponravy) chroustů
    • listožravý hmyz – je možné ho rozdělit do tří skupin dle významu i následných obranných strategií:
      • totální defoliátoři jehličnanů – nejnebezpečnější skupina (bekyně mniška – Lymantria monacha); v případě silných žírů a holožírů napadené porosty odumírají; nutnost pravidelné kontroly; obrana aplikací insekticidů (obvykle letecky – v současné době pouze na základě uložené výjimky)
      • parciální defoliátoři jehličnanů – ožírají buď nové, anebo staré jehličí (v prvém případě např. pilatky, v druhém např. ploskohřbetky); zdravé stromy mohou regenerovat; v případě dlouhotrvajících žírů nebo významné ztráty starších ročníků jehlic (např. v důsledku působení imisí), hrozí opět odumření; ve zdravých porostech se zásahy nedoporučují, v poškozených jsou nezbytné, aby se zabránilo odumření
      • defoliátoři listnáčů – široká škála škůdců (především motýli, brouci); škodí larvy i dospělci; díky dobré regeneraci ani opakované holožíry nevedou k odumření napadených jedinců, dochází pouze ke ztrátě na přírůstu; výjimka je zdůvodnitelná v genových základnách (osivo) nebo v oborách (krmivo) 

• hlodavci
  • drobní hlodavci – hraboši, norník rudý a další, poškozují mlaziny, a to především listnatých, ale také jehličnatých dřevin; škody bývají v případě napadení vysoké; možnosti obrany jsou omezené, protože nejsou k dispozici dostatečně účinné rodenticidy a repelenty potřebnou ochranu nejsou schopny zejména v kalamitním stavu zajistit
  • velcí hlodavci – problematika bobra evropského, chráněného druhu; zde prakticky žádná obrana neexistuje 

• zvěř
  • spárkatá – jelen, sika, srnec, daněk, muflon; nejvýznamnější skupina škodlivých činitelů; působí škody na mladých výsadbách (okus, vytloukání, otloukání) i na předmýtních a mýtních porostech (ohryzem, loupáním); obrana individuální nebo skupinová; mechanická (chránič, oplocenky…) nebo chemická (aplikace repelentů)
  • černá – problematika prasete divokého přesahuje rozměr lesnictví i zemědělství a zasahuje i do komunální sféry (pronikání prasat do obcí, do okrajů měst apod.); obrana spočívá v radikálním snížení početních stavů
  • zajícovci – pouze lokální problém, často časově omezený 

• ostatní (např. slimáci, ptáci) – problematika školek (fóliovníky, vyzobávání semen; na Šumavě oštipování pupenů tetřevem (lze tolerovat) 

• bakteriální, viroví a houboví– problém především školek, výjimečně i plantáží vánočních stromků, plantáží rychlerostoucích dřevin nebo čerstvých výsadeb; možnosti obrany jsou obecně velmi omezené; v některých případech je nutné preventivní ošetření, a to opakovaně (3–4krát) v intervalu do 7–10 dnů; dřevokazné houby snižují stabilitu porostů a znehodnocují (hnilobami) nejcennější část kmene (oddenkovou)
  • bakteriózy
  • virózy
  • kořenové hniloby a padání semenáčků
  • sypavky
  • rzi
  • padlí
  • plísně
  • skvrnitosti listů
  • ostatní 

• rostlinní– rozdílný přístup v lesních školkách a porostech (porosty, holiny, výsadby);
  • jednoděložné – ve školkách totální hubení, jak před výsevem nebo výsadbou, tak i v průběhu pěstování sazenic, mechanicky nebo chemicky; v porostech totální likvidace při přípravě půdy pro přirozenou obnovu pod porosty, mechanicky nebo chemicky; ve výsadbách retardace ve výšce cca 20 cm – zlepšuje mikroklima a není konkurencí pro vysazené stromky (chemicky) nebo totálně (mechanicky – vyžínání, ošlapávání)
    • jednoleté
    • dvouleté
    • vytrvalé 

• dvouděložné – ve školkách i porostech totální likvidace, mechanicky nebo chemicky
  • jednoleté
  • dvouleté
  • vytrvalé
  • (nežádoucí dřeviny) – odstraňování kořenové nebo pařezové výmladnosti; odstraňování nežádoucích dřevin v porostech; chemické probírky 

Speciální pozornost je nutné věnovat kalamitním škůdcům. Vyhláška č. 101/1997 Sb. definuje 6 kalamitních škůdců (resp. jejich skupin). Jsou to:

• lýkožrout smrkový – Ips typographus(L.)
• lýkožrout lesklý – Pityogenes chalcographus(L.)
• klikoroh borový – Hylobius abietis(L.)
• bekyně mniška – Lymantria monacha(L.)
• obaleč modřínový – Zeiraphera diniana(Hüb.)
• ploskohřbetky rodu Cephalcia na smrku 

Tato vyhláška stanovuje pro karanténní škůdce přesné definice základního stavu (kdy škůdce prakticky neškodí), zvýšený stav (kdy dochází již k viditelným škodám, avšak ekonomicky nejsou ještě příliš významné) a kalamitní stav (kalamita) (kdy dochází k rozsáhlým škodám, rozpadu napadených porostů a jejich totálnímu odumření). Pro kalamitní škůdce jsou stanoveny jak metody kontroly, tak i rámcové metody obrany.