Rozdělení škodlivých činitelů (škůdci lesů)

Patří dopad lidské činnosti mezi škodlivé činitele? Kteří činitelé výrazně poškozují stromy? Čím škodí lesům člověk? Kdo jsou kalamitní škůdci a co způsobují? Odpovědi se dočtete v článku.


Škodlivé činitele můžeme rozdělovat podle řady kritérií. Základní členění je však na 2 hlavní skupiny, a to na  abiotické a biotické. Každá z těchto skupin se dále dělí na řadu podskupin.

U abiotických činitelů patří mezi významné vítr, sníh a námraza. Co se týká požárů, řadíme sem ty, které způsobil např.blesk nebo velké sucho, ale bez vlivu člověka. V poslední době je významným fakturem mezi škodlivými činiteli dopad povodní nebo dlouhodobého sucha.

V rámci skupiny biotických činitelů je zde vedle rostlin, hub, zvěře, hlodavců, hmyzu nebo bakterií také velmi významná skupina činitelů, které způsobuje člověk a jeho činnost. Této skupině říkáme antropogenní činitelé, mezi které řadíme např. imise, požáry, působení chemikálií nebo např. dopad z používání posypové soli..  

Co se týká rostlinných škůdců, je důležité poznamenat, že existuje rozdílný přístup k ochraně před rostlinnými škůdci dělení v lesních školkách a porostech (porosty, holiny, výsadby). Základní dělení je na rostlinné škůdce jednoděložné a dvouděložné. V rámci tohoto článku se dalším dělením této skupiny  zabývat nebudeme. 

V další části článku představujeme strukturované dělení škodlivých činitelů.

Abiotičtí škodliví činitelé (abiotický vliv)

  • vítr – nejvýznamnější, poškozuje především dospělé smrky, kterým způsobuje zlomy i vývraty
  • sníh – poškozuje starší i mladší porosty, nejčastěji na jaře (těžký sníh)
  • námraza, ledovka – především v mladých porostech, ve starších způsobuje ulamování vršků
  • sucho – v poslední době velmi významný faktor, který mimo jiné nahrává podkornímu hmyzu
  • povodně
  • požáry – jsou způsobené blesky 

Biotičtí škodliví činitelé (biotický faktor). Ti se dělí na živočišné, bakteriální a virové a rostlinné. 

Živočišní

hmyz

  • podkorní hmyz – především kůrovcovití, způsobující odumření napadených jedinců nebo jejich částí; některé druhy se vyvíjejí pouze na odumírajícím nebo čerstvě odumřelém stromu, ale mohou přenášet houbové choroby
  • savý hmyz – mšice, roztoči a další; v lesních školkách nebo mladých výsadbách mohou způsobovat úhyn
  • kortikolní hmyz – hlavně klikoroh borový, kalamitní škůdce jehličnatých výsadeb
  • půdní hmyz – larvy hmyzu (brouci, motýli, dvoukřídlí, rovnokřídlí) škodí především v lesních školkách; ve výsadbách v teplejších oblastech významně škodí larvy (ponravy) chroustů
  • listožravý hmyz:
  • totální defoliátoři jehličnanů – nejnebezpečnější skupina (bekyně mniška); napadené porosty mohou odumřít; obrana aplikací insekticidů (obvykle letecky, ale jen na základě uložené výjimky)
  • parciální defoliátoři jehličnanů – ožírají nové i staré jehličí (v pvním  případě např. pilatky, v druhém např. ploskohřbetky); zdravé stromy mohou regenerovat; ve zdravých porostech se zásahy nedoporučují, v poškozených jsou nezbytné, aby se zabránilo odumření
  • defoliátoři listnáčů – především motýli, brouci; škodí larvy i dospělci; díky dobré regeneraci nedochází k odumření, pouze ke ztrátě na přírůstu;

Speciální pozornost vyžadují kalamitní škůdci. Podle vyhlášky č. 101/1997 Sb. to jsou:

  • lýkožrout smrkový, lýkožrout lesklý, klikoroh borový, bekyně mniška, obaleč modřínový, ploskohřbetky na smrku
  • Vyhláška stanovuje kontrolu i metody obrany a definuje tyto stavy: Základní stav (škůdce prakticky neškodí), zvýšený stav (dochází již k viditelným škodám) a kalamitní stav (kalamita) (rozpad porostů a jejich odumření)

hlodavci

  • drobní hlodavci – hraboši, norník rudý a další, poškozují mlaziny, a to především listnáčů ale také jehličnanů; škody bývají vysoké; možnosti obrany omezené
  • velcí hlodavci – problémy způsobuje chráněný bobr evropský 

zvěř

  • spárkatá – jelen, jelen sika, srnec, daněk, muflon; působí rozsáhlé škody na mladých výsadbách (okus, vytloukání, otloukání) i na dospělých porostech (ohryzem, loupáním); obrana mechanická (chránič, oplocenky) nebo chemická (repelenty)
  • černá – problematika prasete divokého přesahuje rozměr lesnictví i zemědělství. Divočáci pronikají do obcí i měst; obranou je radikální snížení početních stavů
  • zajícovci – lokální problém, často časově omezený 
  • ostatní (např. slimáci, ptáci) – ve školkách (fóliovníky, vyzobávání semen); na Šumavě oštipování pupenů tetřevem (lze tolerovat) 

bakteriální, viroví a houboví škůdci

  • Vyskytují se především ve školkách. Dřevokazné houby snižují stabilitu porostů a hnilobami znehodnocují nejcennější část kmene. Patří mezi ně: 
  • bakteriózy, virózy, sypavky, rzi, plísně, padlí, kořenové hniloby a padání semenáčků,  skvrnitosti listů

Rostlinní 
Existuje rozdílný přístup k ochraně před rostlinnými škůdci dělení v lesních školkách a porostech (porosty, holiny, výsadby). Základní dělení je na rostlinné škůdce jednoděložné a dvouděložné. Dalším dělením v rámci této skupiny se v tomto článku zabývat nebudeme. 

Antropogenní škodliví činitelé

  • imise – v posledních letech minimální, lokálně stále významné, přetrvávají staré zátěže v půdě
  • požáry – nejčastější
  • posypová sůl
  • úniky chemikálií – lokálně v okolí průmyslových závodů  

 

Zdroje

  1. ŠVESTKA, M., HOCHMUT, R. & JANČAŘÍK, V., 1996: Praktické metody v ochraně lesa. Praha: Silva Regina, 309 str.
  2. ZAHRADNÍK, P. (ed.), 2014: Metodická příručka integrované ochrany rostlin pro lesní porosty. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 374 str.