Lesní půda

Jak vzniká lesní půda? Jaké jsou typy humusu? Co je to kambizem? Odpovědi se dočtete v článku. 


Půda je neoddělitelnou součástí lesních ekosystémů, která má významný vliv na jejich stabilitu a biodiverzitu. Vzniká jako důsledek vzájemného působení jednotlivých faktorů půdotvorného procesu: půdotvorného substrátu, klimatu, živých organismů, vody a reliéfu. Nezanedbatelný vliv na půdu mají zásahy člověka.

Půda je nejsvrchnější vrstvou zemské kůry, která je  složena z minerálních částic, organické složky, vody a vzduchu. Minerální složka vzniká postupným chemickým a mechanickým zvětráváním hornin zemské kůry, organický podíl půdy se obnovuje rozkladem a můžeme ho dělit na živý (drobní živočichové, kořeny) a neživý (humus a hmota v různém stupni rozkladu).

Specifikem lesních půd je vysoký podíl humusu, což je jeden z  nejdůležitějších faktorů, který podmiňuje půdní fyzikální, chemické a biochemické vlastnosti. Vzniká postupným rozkladem (mineralizací) organické hmoty. V závislosti na rychlosti rozkladu nejčastěji rozlišujeme tři základní humusové formy: mull, moder a mor. Při nejpříznivějších klimatických a půdních podmínkách na kyprých, živinami dobře zásobených, půdách listnatých lesů vzniká mul, na středně bohatých půdách jehličnatých a listnatých lesů s podrostem trávy je moder a na stanovištích s nepříznivými podmínkami pro rozklad, na mělkých a kyselých půdách vzniká mor.

V našich středoevropských podmínkách, díky pestrému geologickému složení, velké členitosti terénu a klimatickým podmínkám, nalezneme velmi různorodé typy lesních půd i v rámci malých vzdáleností. Nejčastěji se vyskytujícím půdním typem jsou kambizemě (dříve nazývané hnědé lesní půdy), které poskytují poměrně příznivé růstové podmínky a jsou typické pro většinu lesů středních poloh. Poměrně hojně jsou zastoupeny i přechodně zamokřované pseudogleje, které vznikají ve vlhkém klimatu procesem zvaným oglejení. Pseudogleje jsou typické především pro ploché terénní poklesliny, mírně skloněné úpatí svahů a plochá údolí od nížin do hor. Ve vyšších a horských polohách potom nalezneme chudší kryptopodzoly a podzoly, které se vyskytují na stanovištích s přirozeným okyselením způsobeným opadem jehličnatých dřevin.

 

 



Zdroje

  1. JANDÁK, Jiří, Eduard POKORNÝ a Alois PRAX. Půdoznalství. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2001. ISBN 80-7157-559-3.
  2. KOZÁK, Josef et al. Pedologie. Praha: Česká zemědělská univerzita, Agronomická fakulta, 2002. ISBN 9788021309074.
  3. NĚMEČEK, Jan et al. Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2001. ISBN 80-238-8061-6.
  4. PAVEL, L. Geologie a půdoznalství. Praha: 1984.
  5. PELÍŠEK, Josef. Lesnické půdoznalství. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: SZN, 1964. Lesnická knihovna.
  6. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů. Národní inventarizace lesů v České republice 2001-2004. Úvod, metody, výsledky. Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, 2007.
  7. VOKOUN, J. et al. Příručka pro průzkum lesních půd. Brandýs nad Labem: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, 2002.