Pět největších mýtů o dřevostavbách

Dřevostavby jsou stále populárnější mezi rodinnými domy, veřejnými a dokonce i výškovými stavbami. Stále o nich však panuje mnoho mýtů a polopravd. V tomto článku se zaměříme na pět nejpalčivějších. Poskytneme čistá fakta a pokusíme se odhalit skutečnou pravdu o dřevostavbách a jejich vlastnostech.

• Shoří dřevostavba snadno?

Dřevo hoří, to je všeobecně známá věc. Dřevěné konstrukce jsou ale požárně odolné, což může znít paradoxně. Proč tomu tak je? Důvodů je hned několik.

Rostlé dřevo je obtížně zápalné. Pro samovznícení (zapálení bez přítomnosti zdroje zapálení) vyžaduje povrchovou teplotu více než 400 °C. Dále, když vystavíme konstrukční prvky ze dřeva přímému požáru, jejich povrch rychle vzplane a poměrně silně hoří. Jen však do té doby, než se na povrchu dřeva vytvoří zuhelnatělá vrstva. Tato vrstva zabraňuje přístupu vzduchu do vnitřních vrstev dřeva, tlumí další hoření a má i dobré tepelně-izolační vlastnosti.¹

Dřevo také hoří předvídatelně. Zvláště masivní konstrukční prvky si svoji pevnost a nosnost uchovávají velmi dlouhou dobu. Konstrukce musí být navrženy a provedeny takovým způsobem, aby si zachovaly svou nosnou funkci během příslušného požárního namáhání².

Při navrhování dřevěných konstrukcí se nejprve stanoví vhodný profil pro nesení požadovaného zatížení. Poté se tento profil zvětší tak, aby byl zbytkový profil například i po 30 minutách hoření stále schopen přenášet zatížení. Nehrozí tak náhlé zhroucení konstrukce jako například u oceli. Když už totiž dojde k požáru, nejdůležitějším faktorem je zajištění dostatečného času na evakuaci lidí a záchranu životů.

Chování prvků ze dřeva při požáru je také výrazně ovlivněno jejich tvarem, povrchem, obvodem a rozměrem průřezu. Hořlavost závisí na poměru povrchu k objemu prvků. Plamen se šíří rychleji, čím větší je tento poměr, tzn. když je například drsný povrch dřeva a mnoho ostrých hran. Z tohoto důvodu se dřevěné prvky hoblují a zaoblují se jejich hrany.¹

Zajímavostí je, že právě požární odolnost byla příčinou vymizení tradice dřevostaveb u nás. Tento podvědomý strach pravděpodobně způsobila částečně samotná císařovna Marie Terezie. Ta totiž ve snaze zabránit častým požárům nařídila v roce 1751 tzv. Ohňový patent, který povoloval stavět domy pouze z nespalných materiálů. Je pravda, že oheň byl pro dřevěnou zástavbu ničivou hrozbou, příčinou však nebylo dřevo jako takové, ale způsob jeho užití. V té době se běžně stavěly nejen doškové a šindelové střechy, ale také i například komíny ze dřeva. Tato tradice v nás zřejmě zůstala zakořeněná, proto hodně lidí z „neznámých“ důvodů upřednostní stavbu z cihel.³

Dřevěné konstrukce jsou tedy při správném návrhu a dodržení všech normových požadavků dobře požárně odolné.

• Má dřevostavba špatnou akustiku a je v ní všechno slyšet?

Velká část společnosti žije v prostředí s hlukovým zatížením přesahujícím normové požadavky, proto je akustika tak aktuálním tématem. Její stanovené normové hodnoty vychází z medicínských průzkumů. Je známo, že 40 % obyvatel EU žije v prostředí, kde je hlukové zatížení vyšší než normová hranice 40 dB. 20 % obyvatel pak žije dokonce v prostředí s hlukovým zatížením vyšším než 60 dB. Tato fakta se významně spolupodílejí na zdravotním stavu obyvatelstva.4 Ochrana proti hluku je proto jedním ze základních předpokladů, které musí splňovat každá novostavba, dřevěná, zděná i jiná.

Pravdou ale je, že dřevostavby jsou k problémům s hlukem náchylnější než domy z masivního zdiva. Vše se dá snadno vyřešit správnou volbou izolačních materiálů s dobrými akustickými vlastnostmi. Dlouhá éra české chatové kultury v nás zřejmě zanechala pocit, že je v dřevostavbě vše slyšet, ale to s moderními domy ze dřeva nemá už téměř nic společného.

Vše tedy záleží na dodržování normových hodnot. K tomu je zapotřebí provést správně komplexní návrh, výrobní dokumentaci, výrobu i montáž.⁵

Pro dosažení požadovaných zvukově-izolačních vlastností je vhodné použít konstrukce skládající se z dvouvrstvého nebo vícevrstvého opláštění. Na opláštění je se preferují materiály s vysokou hustotou. Akusticky lepší jsou izolace z minerálních, dřevitých nebo skelných vláken oproti izolacím s uzavřeným povrchem (například polystyrenové desky). Také je třeba zamezit přenosu zvuku instalacemi, netěsnostmi a průchody, čemuž se zabrání dostatečným plánováním a kvalitním provedením detailů.⁶

Akustické normy musí v dnešní době splňovat každá stavba. Důležitý a zásadní je kvalitní návrh i provedení.

• Má dřevostavba nízkou životnost?

Dřevostavby byly základním obydlím po tisíce let. Nejstarší dochovaná dřevostavby pochází z počátku 7. století, je tedy přes 1400 let stará.⁷

Průměrná životnost moderní dřevostavby je 80–100 let. Je však přímo závislá na kvalitě provedení, což platí pro všechny stavební materiály.⁶ V laicky a nepoctivě postavené dřevostavbě se mohou problémy projevit již po pár letech, ale kvalitně a pečlivě provedená stavba může vydržet až stovky let. Dále velice záleží na údržbě a péči, kterou stavbě věnujeme po celou dobu jejich životnosti.

Důležitou roli hraje konstrukční ochrana dřeva a také fakt, že dřevěná nosná konstrukce je vždy chráněna před vnějšími vlivy a stárne tak velmi pomalu.

Dřevostavba má tedy při správném provedení a údržbě velmi dlouhou životnost. 

• Mohou dřevostavbu běžně zničit houby a červotoči?

Opět platí to, že pokud je dům navržen a realizován bez dostatečných zkušeností a následně se o něj řádně a pravidelně nepečuje, může dojít k jeho napadení. Základem úspěchu jsou kvalitní znalosti a zkušenosti architekta i realizační firmy. Prioritou je dokonale zvládnutý konstrukční detail a konstrukční ochrana dřeva. Tím se zamezí především vnikání vlhkosti do konstrukce, která je největším nepřítelem dřevostavby a přímo souvisí s napadením škůdci. Dřevo a výrobky z něj nesmí být navrhovány například pod úroveň terénu. Dalším úkolem je zabránit zatékání srážkové vody (ve střeše nebo odvodnění), kondenzaci vzdušné vlhkosti (zejména netěsnosti parotěsné fólie, neprodyšná střešní krytina) a izolovat stavbu proti zemní vlhkosti. Dřevěné konstrukce musejí být uloženy tak, že budou neustále vystaveny volnému proudění vzduchu.⁸

Pokud z pohledu zkušeného projektanta konstrukční ochrana nestačí, aplikuje se chemická ochrana dřeva (biocidní přípravy apod.). Nezbytná je také technologická kázeň při realizaci.

Řádně a kvalitně navržená a realizovaná dřevostavba s dobře řešenou konstrukční ochranou se nemusí škůdců bát. 

• Opravdu využíváním dřeva na stavbu domů ničíme lesy a poškozujeme životní prostředí?

Stavby ze dřeva jsou vyrobeny z jediné plně obnovitelné tuzemské suroviny. V současnosti máme dvojnásobnou celkovou zásobu dřeva v lesích než za první republiky. Dřeva máme dostatek. Roční přírůstky dřeva v našich lesích jsou vyšší než jeho plánovaná těžba. Navíc na výrobu dřevěných konstrukčních materiálů je zapotřebí mnohem méně vstupní energie než u materiálů ostatních.

Využíváním dřeva na dřevostavby tedy naopak životní prostředí chráníme.