Dřevo-surovina budoucnosti

Úroveň využívání dřevní hmoty je obrazem vyspělosti státu. Dřevo je ekologickým a kreativním materiálem budoucnosti. Důsledné využívání a maximální zhodnocování domácích surovin je charakteristickým znakem vyspělých ekonomik. Mezi tyto suroviny patří především dřevo, které je dnes odborníky pokládáno za jednu z nejperspektivnějších surovin a nosný materiál budoucnosti.

Základní charakteristika oboru zpracování dřeva

EU ve své rezoluci z roku 1998 rozvádí strategii podpory využívání dříví jako suroviny, která neohrožuje životní prostředí. Zájem o dříví roste v celém světě, protože se již začíná projevovat úbytek klasických zdrojů.

Mezi ekologické přednosti dřeva patří zejména: možnost bezodpadového zpracování; trvalá obnovitelnost dřeva, při níž se po dobu růstových procesů fotosyntézou vytváří kyslík a odčerpává CO₂ a uhlík se kumuluje v biomase; plnoprávná náhrada po dočerpání zásob pevných, tekutých a plynných klasických paliv aj.

Přednostmi dřeva pro průmyslové zpracování jsou především: mimořádně příznivé mechanické a technologické vlastnosti při nízké hmotnosti; výhodné tepelně-fyzikální i akustické parametry; nízká energetická náročnost; mimořádná vhodnost pro uplatnění designu aj.

Dřevozpracující průmysl

Dřevozpracující průmysl je ve velké míře nezávislý na dovozu surovinových zdrojů a je trvale schopný tvořit aktivní saldo zahraničního obchodu. Je relativně energeticky málo náročný, produkce a výrobní technologie příliš nezatěžují životní prostředí. Řeší rovněž nezaměstnanost s relativně nízkým kapitálovým vstupem. Vzhledem k rozložení surovinových zdrojů je významný z hlediska regionálního rozvoje.

Výhodou českého dřevozpracujícího průmyslu je skutečnost, že disponuje vysoce kvalifikovanou a zručnou pracovní silou, která je - v poměru ke státům EU - zatím poměrně levná. Podle ČSÚ působí v současné době v českém dřevozpracujícím průmyslu ve firmách s 20 a více zaměstnanci na 31 000 pracovníků. Dřevařskou výrobou se však zabývá i velké množství menších firem a podnikajících fyzických osob. Vývoj v českém dřevozpracujícím průmyslu směřuje k vytváření dalších velkých ekonomických celků převážně se zahraničním kapitálem (v současné době ze šesti největších dřevozpracujících kapacit v ČR jich pět vlastní zahraniční investoři, převážně rakouští).

Stejně jako vlastníci lesů nebo firmy, které v nich dlouhodobě hospodaří, si připravují podmínky pro lepší odbyt zboží do budoucna i dřevařské firmy. Prvních asi patnáct dřevozpracujících podniků získalo v  březnu 2003 osvědčení, jež je řadí do systému certifikace spotřebitelského řetězce dřeva PEFC (C-o-C). Certifikace není povinná. Ale odbyt českého dřeva je ze tří čtvrtin závislý na vývozu do zemí, které takové osvědčení mohou požadovat. Stejně jako majitelé lesů musí dřevařské podniky prokázat, že jejich technologie odpovídá ekologickým normám. Zároveň musí odebírat dřevo z lesů, které už certifikát mají. Podmínky pro certifikaci také znemožňují obchod se dřevem, jehož původ je neznámý. To by mělo zamezovat nelegální těžbě. Podle odborníků se do tří let dřevo bez certifikačního osvědčení už na světovém trhu neuplatní.

Dřevo jako stavební materiál

Konkurenční schopnost velkorozponových stavebních konstrukcí ze dřeva významně zvyšuje možnost jejich kombinací s jinými materiály, především s ocelí a ocelolitinou, které přednosti dřeva zvýrazňují. Deskové velkoplošné materiály z řeziva a dýh, spojené do vylehčených velkoplošných panelů, nacházejí uplatnění hlavně jako střešní panely velkorozponových ocelových a lanových výstavních hal, případně jako pláště obvodových panelů nebo nosných konstrukcí liniových staveb. Lepené stavební prvky se staly významným základem i pro výstavbu unikátních objektů světových výstav. Moderní lepené dřevěné konstrukce se uplatnily i při stavbách dřevěných potrubí (Kanada, Rakousko) a železničních mostů (v USA).

Dodejme, že k nejekologičtějším formám bydlení přiřazují odborníci srubové stavby. Na jejich konstrukci se používá plně surové dřevo, ne starší než dva měsíce. V konstrukci sruboviny není jediný hřebík, kulatiny do sebe zapadají žlábky vyřezanými pilou. Po montáži je mezi dřevo vstřikována těžko hořlavá pěna. Srubové stavby působí dobře na zdraví svých obyvatel - každá stavba totiž filtruje venkovní vzduch a dřevo dokáže zpracovat až o 80 % víc škodlivin než běžné zdivo. Dům se musí ošetřit proti případným plísním, houbám a dřevokazům jen zvenku. Vnitřní zdi se mohou napustit například včelím voskem. Nejlepší topení ve srubových stavbách je horkovzdušný krb s rozvedenými průduchy do dalších místností.

Průmysl dřevoobráběcích strojů

Středobodem technického rozvoje mnoha zpracovatelských postupů je automatizace. V centru pozornosti jsou CNC obráběcí centra se zvýšenou rychlostí montáže různých obráběcích předmětů a rychlé procesní řízení linek při výrobě různých dřevěných materiálů. Automatizace přináší nejen úsporu lidské práce, větší výtěžnost surovin a materiálů, ale i úspory doplňkových produktů - nátěrových hmot, lepidel aj. Výrazným trendem je i ulehčování obsluhy složité techniky. V budoucnosti lze očekávat vývoj multifunkčních automatických technologických systémů, sestavovaných ne z univerzálních strojů, ale z konstrukčně vyvážených modulů přiřazovaných jednotlivým technologiím. Osazování řídícími systémy bude realizováno i u dosud ručně ovládaných strojů. Poroste „mohutnost" softwarového vybavení, software bude stále důležitější i v řemesle. Poroste využití manipulátorů a robotů a rozšiřování jejich aplikací. Dojde k velkému rozšíření laserových technologií. Trendem je zvyšování produktivity strojů i celých systémů.

I nadále se bude zvyšovat modulárnost a přestavitelnost strojů umožňující více různých funkcí na bázi stavebnicových systémů, rozšiřování univerzálnosti při vysokém stupni kompatibility. Díky posilování modulárnosti a přestavitelnosti bude rozšiřována výroba strojů v široké paletě jak pro velké, tak i pro střední a malé firmy. Bude se také zvyšovat význam bezpečnosti a životnosti strojů i význam ergonomických hledisek a komplexního designu strojů. Celkově je heslem vývoje inovace a nutnost pracovat rychleji, pružněji a hospodárněji. To vše má za následek především rychlou návratnost investic do pořízených strojů a zařízení, což je na trhu základní konkurenční výhodou.

Nábytkářský průmysl

Nábytkářský průmysl je nejvýznamnějším oborem, který finalizuje dřevní surovinu a materiály. Struktura českého nábytkářského průmyslu se dost výrazně odlišuje od struktury dalších průmyslových odvětví. Velkých firem zde působí jen kolem dvaceti, středních firem více než 120. Celkem 90 % z počtu nábytkářských firem představují menší a malé firmy s počtem pracovníků do 50 osob, které povětšině kombinují nábytkářskou výrobu s dalším příbuzným sortimentem. Častá je u nich výroba na zakázku.

Z produkce odvětví se 50 % vyváží, největší podíl vývozu je u největších firem, kde export dosahuje až 80 %. Čeští nábytkáři konkurují na zahraničních trzích velmi kvalitní standardní produkcí, dobrým designem a rovněž nižší cenou, umožněnou nižšími provozními náklady. Rozdílný proti ostatním odvětvím je i nízký podíl zahraničního kapitálu - v posledních letech cca kolem 2 %.

V oblasti distribuce nábytku působí v ČR zahraniční řetězce (především IKEA, Sconto nábytek, Asko nábytek, Europa Möbel), velké specializované společnosti (Jena nábytek, Spectrum aj.), vlastní prodejny předních výrobců a velké množství menších prodejců. Vedle prodejců standardního zboží najdeme i exkluzivní prodejny značkového a dováženého zboží, sedacího a kancelářského nábytku. V poslední době stále ve větší míře proniká nábytkový sortiment do velkoprodejen hobbymarketů.

Velkým konkurentem tuzemského nábytku je nábytek z dovozu, který dnes již představuje cca 55 - 60 % sortimentu domácí obchodní sítě. Podle odborníků roste v poslední době v ČR zájem o levný nábytek, u vyšší a střední třídy naopak prodej stagnuje. Klesá také zájem o značkový nábytek.

Výroba nábytku ve světě

Roční výroba i spotřeba nábytku ve světě představuje hodnotu cca 200 mld. USD. Ročně se ve světě exportuje nábytek v hodnotě asi 50 mld. USD. Největším výrobcem i spotřebitelem nábytku na světě jsou USA, které v současné době vyrábějí nábytek v hodnotě 42 mld. USD a spotřebují ročně nábytek v hodnotě více než 46 mld. USD. Japonsko ročně vyrábí v hodnotě asi 25 mld. USD a spotřeba nábytku má hodnotu asi 27 mld. USD. V uplynulém desetiletí prudce vzrostla výroba v zemích jihovýchodní Asie (Malajsie, Korea, Indonésie, Tchajwan, Filipíny, Thajsko) s celkovou hodnotou vyrobeného nábytku kolem 11 mld. USD (export přesahuje 4 mld. USD). Země latinské Ameriky vyrábějí nábytek v hodnotě asi 9 mld. USD, Kanada ve výši 6 mld. USD aj. V Evropě jsou největšími výrobci i spotřebiteli nábytku Německo, Itálie, Francie, Velká Británie a Španělsko. Největším exportérem je Itálie, která vyváží nábytek v hodnotě kolem 7 mld. EUR (60 % produkce). V zemích EU se ročně vyrábí nábytek v hodnotě více než 70 mld. EUR, hodnoty exportu i importu přesahují 21 mld. EUR.

Desky na bázi dřeva

V oblasti polotovarů budou i nadále jedněmi ze základních prvků produkovaných dřevařskou výrobou velkoplošné aglomerované materiály, zejména třískové desky, vláknité desky a překližky. K novým materiálům patří především tzv. orientované třískové desky (OSB). Substituční produkty zatím pozice uvedených materiálů výrazně neohrožují. Právě materiál OSB (oriented strands boards) je v současné době zřejmě na vrcholu boomu. Tato nová varianta dřevěného materiálu umožňuje kromě klasického využití další možnosti: desky, opatřené tenkou fenolovou vrstvou, mohou být použity až desetkrát jako materiál pro šalování při betonování. Lze je použit jako nášlapné desky nebo jako podlážky při stavbě lešení. Desky OSB, které mají hmotnost stejnou jako masivní dřevo, „ulehčují" práci v oblasti výstavby konstrukcí. Nejlehčí varianta o 300 kg/m³ se používá při výrobě dveří jako zvukově izolační materiál. Je-li OSB podložena tenkou vrstvou MDF, může se rovněž použít k výrobě vysoce zatěžovaných prvků.

Obchod s výrobky ze dřeva

Z celosvětového hlediska bylo poslední desetiletí minulého století ve znamení stálého nárůstu prodeje výrobků ze dřeva. Ke snížení prodeje došlo ve druhém pololetí roku 2000 v souvislosti s celosvětovou ekonomickou recesí. K základním změnám v obchodě s dřevařskými výrobky patří postupný pokles komodit primárního zpracování, především řeziva, a naopak trvalý nárůst obchodu s finálními výrobky.

V současné době je většina států exportérem i importérem, jen Kanada, Švédsko, Dánsko a Polsko jsou převážně exportéry. Celkový světový obchod představuje v posledních letech cca 475 mld. USD importu a 490 mld. USD exportu. Největší položky tvoří stavebněstolařské výrobky - okna, dveře, podlahoviny, bednění, šindely aj. Za nimi následují nekonečné vlysy, transportní bedny, palety aj. Výrazný vzrůst prodeje je zejména u podlahovin (v souvislosti s jejich antialergickými vlastnostmi a módními trendy) a aglomerovaných desek (zejména OSB). Podle odborníků budou v dalším období státy s výraznými zdroji dřeva čím dál více zvyšovat export finálních výrobků na úkor jen prvotně zpracovaného materiálu.

Obrat dřevozpracujícího průmyslu v EU představuje v posledních letech cca 130 mld. EUR. Na nábytkářský průmysl připadá z toho objemu zhruba 70 mld. EUR. V Evropě se ročně vyrobí a zpracuje přibližně 300 mil. m³ řeziva a cca 45 mil. m³ dřevařských materiálů. V dřevařském průmyslu je zaměstnáno více než 1,25 mil. Evropanů.

Situaci v evropském i celosvětovém nábytkářském průmyslu charakterizují tyto trendy:

• rozsáhlé investice německého nábytkářského průmyslu v Polsku,
• snaha italských firem zvýšit konkurenceschopnost svých řemeslně vyráběných produktů,
• tendence francouzských firem proniknout na světový trh s avantgardním nábytkovým designem,
• zvyšování konkurenceschopnosti výrobců nábytku z Ruska a zemí bývalého Sovětského svazu, Číny, Brazílie a dalších zemí s rychlým rozvojem nábytkářského průmyslu jako důsledku investic ze západní Evropy, USA a Japonska,
• vstup dánských společností na trh,
• celkově se podle odborníků celosvětový trh nábytku výrazně globalizuje.

Normy a směrnice EU

Z hlediska našeho vstupu do EU má velký význam důsledná implementace Směrnice Rady EU 89/106/EHS o sbližování zákonů a dalších právních předpisů členských států EU týkajících se stavebních výrobků. Zásady směrnice se v plném rozsahu vztahují i na dřevo, pokud je použité jako stavební výrobek nebo jako jeho součást. EU v rámci své technické legislativy formuje rámec pro skupinu výrobků, u kterých je uvedená minimální úroveň bezpečnosti, ochrany zdraví, ochrany spotřebitele a životního prostředí. Výrobci při umisťování svého produktu na trh musí zabezpečit splnění uvedených požadavků. Tyto rámcové požadavky musí být zahrnuté do národních technických norem. Rámcové požadavky jsou doplněné o zkušební postupy a administrativní procedury pro zabezpečení souladu výrobků s požadavky (certifikace). Pro výrobky s vyšší mírou rizikovosti jsou tyto postupy náročnější než pro výrobky s nižší mírou rizika. Dřevo a výrobky ze dřeva s jejich heterogenní skladbou a anizotropními vlastnostmi představují vyšší míru rizikovosti. Proto i procesy související se stanovením a vymezením normativních parametrů jsou mimořádně náročné.

Další vývoj českého dřevozpracujícího průmyslu

Pro další vývoj českého dřevozpracujícího průmyslu budou mít podle odborníků největší význam zejména tři faktory. Prvním z nich je zlepšení přístupu k finančním prostředkům, ať už formou úvěrů od finančních institucí nebo získáním silného strategického partnera, resp. začleněním do větších, ekonomicky silných celků.

Druhým významným faktorem je nutnost zvýšit podíl výrobků s vyšší přidanou hodnotou a dosáhnout tak vyššího finančního zhodnocení suroviny (vyšší pracnost má vliv na další faktory, např. na zvyšování počtu pracovních míst aj.). Velké rezervy pro rozvoj dřevozpracujícího průmyslu jsou i ve zvyšování domácí spotřeby výrobků ze dřeva. V této oblasti už státní orgány, profesní společenstva i jednotlivé firmy podnikly řadu akcí, jejichž cílem je změnit názory obyvatel ČR na výrobky ze dřeva. V současné době je domácí spotřeba dřeva a výrobků ze dřeva na úrovni 30 až 40 % průměru zemí EU.

Hlavním strategickým partnerem českého dřevozpracujícího průmyslu je stavebnictví, zejména bytová výstavba (asi 15 % z celkového objemu stavebních zakázek). K předpokládaným faktorům rozvoje českého dřevozpracujícího průmyslu patří tedy i plánovaný růst bytové výstavby - každoročně by se mělo zahajovat a dokončovat 50 000 bytů a modernizovat 60 000 až 90 000 bytů. Dalšími potenciálními zdroji rozvoje jsou veřejné zakázky a podniková výstavba a rovněž i rekonstrukce panelových domů (v ČR je jejich 62 000 s 1 165 000 byty, tedy více než 31 % trvale obydleného bytového fondu), půdní vestavby, přestavby k jinému účelu dříve sloužících objektů na byty aj.

Velký růstový potenciál pro český dřevozpracující průmysl představují dřevostavby. Předností dřevostaveb je rychlost a nesezónnost výstavby, vysoký stupeň lehké prefabrikace a snížení požadavků na zařízení staveniště, vysoká produktivita práce při výrobě a montáži, nižší zatížení základů, a tím nižší náklady na ně, minimální negativní vliv na okolí stavby, dispoziční flexibilita, rozměrová přesnost, tepelná a akustická účinnost, nižší finanční náklady na provoz a dobré vlastnosti z hlediska životního prostředí (snížení odpadů a spotřeby energií, využití obnovitelných zdrojů aj.). Dřevěné domy je možno stavět všude, protože se architektonicky dají přizpůsobit okolí. Mohou být jednoduché i vícepatrové. Typově jsou buď srubové, skeletové nebo sendvičové. Dřevostavby mohou být hotové během několika dnů až týdnů. Protože stavební proces je suchý, není mu na překážku žádné roční období. Většímu rozvoji výstavby dřevostaveb částečně brání legislativa, zejména požární předpisy, které dostatečně neberou v úvahu vývoj technologií zpracování dřevní hmoty. Dodejme, že zatímco v Česku tvoří podíl dřevostaveb na bytové výstavbě jen 1 %, v Rakousku, Švýcarsku a Velké Británii je to 10 %, v Německu 7 % (z toho v Bavorsku 70 %) a v USA dokonce 80 %.

Z celosvětového hlediska v posledních dvou desetiletích výrazně roste výstavba dřevěných bytových domů. Tyto aktivity mají svůj počátek na konci 80. a začátku 90. let, a to po Švédsku, Skotsku a Finsku i ve Švýcarsku, Německu, Rakousku, Velké Británii a Francii. Vývoj této oblasti se ubíral cestou prefabrikace, dřevěných panelů a převzetí osvědčeného severoamerického systému rámových konstrukcí z prefabrikovaných přířezů, montovaných na stavbě, případně s aplikací nových inženýrských materiálů - např. vrstvených desek ze smrkových dýh, orientovaných třískových desek aj. Pilotní projekty v této oblasti sledovaly možnost přiblížení bytového domu ze dřeva vlastnostem bytů postavených na anorganické bázi, a to po stránce tepelné izolace, zvukové izolace, požární a povětrnostní odolnosti a životnosti. Velké pilotní projekty vznikly v Německu (v blízkosti Norimberka a Mnichova, v Ingolstadtu a Bad Schussenriede), ve Finsku (Helsinky, Lhati), Švédsku, Rakousku aj. Výstavbu víceposchoďových domů ze dřeva umožnilo v těchto zemích pružné a vstřícné přizpůsobení stavebního řízení a technické legislativy.

Příznivé pevnostní vlastnosti a nízká hustota dřeva, umocněné v lepených prvcích z řeziva, se staly výchozí bází pro pružný rozvoj systémů širokorozponových stavebních konstrukcí občanských, průmyslových a liniových staveb. Moderní stacionární zařízení ve výrobních závodech a mobilní zařízení na opracování, případně dopracování na stavbě, společně s účinnými moderními lepidly a kovovými spojovacími prvky, tuto výrobu nejen zproduktivnily, ale zároveň umožnily vyrábět velkorozměrné stavební prvky, a tím i unikátní stavební díla.

České perspektivy po vstupu do EU

• Celkové zintenzivnění obchodních styků v důsledku uvolnění administrativní, celní i finanční oblasti a v důsledku zvýšené podpory exportu; ČR se stala součástí velkého trhu s půlmiliardou zákazníků. Exportní schopnost a její zvyšování je klíčovým předpokladem rozvoje odvětví, oborů i jednotlivých firem.
• Byl usnadněn přístup firem k finančním prostředkům.
• Otevřela se možnost čerpání finančních prostředků z fondů a dotací EU na jednotlivé projekty, na vědu a výzkum aj.
• Došlo ke zlepšení podnikatelského prostředí a ke zvýšení podpory malého a středního podnikání.
• Postupně vzniká - zejména po zavedení Eura - stabilnější ekonomické a měnové prostředí.
• Dochází k masivnějšímu a rychlejšímu uplatňování výsledků vědy, výzkumu a vývoje v praxi; dochází k masivnějšímu uplatňování informačních technologií.
• Zvýší se pružnost a flexibilita trhu práce.