více fotografií

Západočeská pahorkatina

Geografické členění

Území této přírodní lesní oblasti tvoří následující geomorfologické celky: Plzeňská pahorkatina (Švihovská, Plaská a Rakovnická pahorkatina), Podčeskoleská pahorkatina (Tachovská brázda, Chodská pahorkatina), Blatenská pahorkatina (Nepomucká vrchovina) a Tepelská vrchovina (Bezdružická vrchovina). Z hydrografického hlediska území náleží k povodí řeky Mže (s hlavními přítoky Radbuzou, Úhlavou, Úterským a Kosím potokem) a povodí řeky Berounky (s hlavními přítoky Klabavou, Třemošnou a Střelou).

Západočeská pahorkatina se vyznačuje mírně zvlněným terénem převážně plošinného rázu na algonkických horninách s průniky žulových masivů a s permokarbonským a terciérním pokryvem. Náleží k ní břidličnatá pahorkatina (Stříbrská), permokarbonské „pánve“, břidličnatá Přešticko–blovická vrchovina a připojeno je předhoří Českého lesa. Nadmořské výšky kolísají mezi 300 (400) až 500 (600) metry. V oblasti dominují kyselé půdy, a proto jsou zde poměrně dobré podmínky pro přirozenou obnovu lesních dřevin. Na nejchudších kaolinických půdách je naprostý nedostatek všech živin. Z celkového rázu oblasti se vymyká spilitový výběžek Branžovského hvozdu s hojným zastoupením buku.

Voda a klima

Klimatický okrsek je mírně teplý a vlivem dešťového stínu mírně suchý až mírně vlhký s nízkými srážkami. Průměrná roční teplota v rozhodující části oblasti se pohybuje mezi 7 a 8 ^oC, průměrný roční úhrn srážek pak mezi 500 až 650 mm. Dešťový stín hlavně Českého lesa má za následek celkový srážkový deficit oblasti. Nedostatečný úhrn srážek a vyšší teploty způsobují problémy při zalesňování a limitují použitelnost a životaschopnost smrku.

Lesní společenstva

Lesy dosahují výměry 1116 km² a jsou proti původní, převážně listnaté skladbě silně pozměněné. Na 90 procentech plochy převažují jehličnaté porosty, 10 procent tvoří listnáče na extrémních stanovištích a na mokřinách (olše). V oblasti převládají kyselé dubové bučiny, hojně jsou rozšířeny bory, na plošinách s podmáčenými půdami pak dominují společenstva s původní jedlí. V přirozené skladbě se uplatnil hlavně dub (35 procent), buk (34 procent), jedle (13 procent) a borovice (12 procent). Rozsáhlý komplex manětínských lesů na karbonských slepencích je tvořen málo kvalitní borovicí. Omezujícím až limitujícím činitelem přirozené obnovy lesa jsou vysoké stavy jelena siky.

Ochrana přírody

Chráněná území jsou vesměs maloplošná, některá z nich lesnicky významná: Netřeb, Běleč, Bělýšov, Zlín, Háj, Lopata, Osojno, Zábělá, Hádky, Zvoníčkovna, Lužany, Petrské údolí, Chudenická bažantnice, Chejlava.

Běleč je rezervace vyhlášená v roce 1955 na jihovýchodním svahu vrcholové části kopce Bělče v polesí Švihov, 2,5 kilometru od Malochova, o celkové výměře 13,15 hektaru. Při vrcholu vystupují na povrch buližníkové skály a skalky. Lesní porost tvoří asi 180letá bučina s vtroušenou lípou, klenem, jilmem a jasanem. Jednotlivé buky se začínají rozpadat. Při vrcholu je rozšířena lipodubová bučina, na většině plochy převládá bohatá dubová bučina.

Rezervace Terešovské tisy o výměře 50,63 ha leží asi kilometr severně od Terešova nad pravým břehem Hlohovičského potoka v okrese Rokycany. Vyhlášena byla v roce 1933 pro ochranu výskytu tisu červeného. Západní svahy a vrcholová část kopce Čihátko jsou porostlé smíšeným porostem dubu, buku, habru a javoru. Na celém území se hojně vyskytuje tis červený, který se zde dobře zmlazuje. Podle soupisu se zde nalézá přes 2800 tisů s průměrným stářím kolem 100 let, takže je to nejbohatší naleziště tisu v Čechách.

Tabulka zastoupení dřevin (v %)

Jehličnany	Přirozená skladba	Současná skladba	Cílová skladba
smrk	0,7	41,0	26,9
jedle	13,1	0	0,2
borovice	12,6	46,0	38,6
modřín	0	0	6,9
ostatní	0	3,0	0
celkem	26,4	90,0	72,6

Listnáče	Přirozená skladba	Současná skladba	Cílová skladba
dub	35,1	4,0	11,9
buk	34,1	1,0	13,0
habr	0,6	0	0,1
jasan	0,1	0	0,2
javor	0,3	0	0,1
bříza	1,7	2,0	0,9
lípa	0,7	0	0,7
olše	0,5	1,0	0,5
osika	0,4	0	0
ostatní	0	2,0	0
celkem	73,6	10,0	27,4