Středočeská pahorkatina
Geografické členění
Středočeská pahorkatina je se svými zhruba 2000 km2 lesa největší přírodní lesní oblastí v Čechách. Je charakteristická vyzrálým, dosti jednotvárným, typicky pahorkatinným mírně zvlněným reliéfem. Les je tu většinou rozdroben a postupně vytlačen na absolutní lesní půdy. Malebná krajina je výrazná hojnou rozptýlenou zelení (remízy, meze s keři, stromořadí, břehové porosty); zde se často střídají pohledy a výhledy do kraje s menšími plochami lesnatých chlumů, polí a luk. Nadmořská výška kolísá mezi 220 a 600 metry, velká část území leží mezi 350 a 400 metry. V tomto mírně zvlněném terénu tvoří řeky Vltava, Lužnice, Otava, Sázava a jejich menší přítoky hluboce zaříznutá kaňonovitá údolí. Plošinný reliéf v oblasti Táborské, Zvíkovské a Březnické plošiny je výrazem vývojových vztahů k jihočeským pánvím. Při detailním geomorfologickém členění se odlišuje ještě pahorkatina Vlašimská (500 – 550 m n. m.), Benešovská (400 – 500 m n. m.), Blatenská (500 – 550 m n. m.), jejíž střed tvoří Blatenská kotlina s četnými rybníky (420 – 500 m n. m.) a se zbytky terciérního sedimentu u Lnář. Výrazný je zalesněný hřbet Mehelníku mezi Pískem a Týnem nad Vltavou, který přesahuje 600 m n. m. Převládajícími povrchovými tvary jsou denudační plošiny, mírně skloněné svahy, hřbety a kamýky.
Většinu území tvoří krystalické břidlice středočeského plutonu (žuly a žuloruly). Geologicky odlišné jsou přičleněné Hřebeny a podhůří Brd, kde přistupují algonkické břidlice, křemité porfyry a drobová pásma kambria. Převaha hlinitopísčitých půd souvisí se zvětráváním žul a rul na většině území. Hlinité půdy jsou zastoupeny deluviálními a sprašovými hlínami a jejich překryvy. Štěrkovité půdy se uplatňují na výchozech hornin hřbetů a strmých svahů.
Voda a klima
Hydrograficky patří území do povodí Vltavy (přítoky Lužnice, Sázava, Otava) a Berounky (Litavka). Klimatické poměry reprezentuje s velkou převahou mírně suchý klimatický okrsek, převážně s mírnou zimou. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 7,0 a 7,5 o C, průměrné roční srážky mezi 539 a 656 mm. Fenologické poměry se výrazně mění od nadmořské výšky 500 metrů, hlavně v souvislém lesnatém území. Sněhová pokrývka tu leží dříve a mizí později, je dobře patrné pozdní rašení buku, rovněž zde bývá více srážek. U osamělých kup, které vystupují nad tuto hranici, se drsnější klima neprojevuje. Podnebí také značně ovlivňuje kulturní step v roztříštěných lesích a lesních okrajích, které se podle bioindikace rostlinami projevují jako teplejší a sušší.
Historie oblasti
Osídlení pahorkatiny bylo až do konce 12. století řídké, ale od počátku 13. století nastala intenzivní kolonizace lesní půdy. Tento tlak rychle stoupal a zvyšovalo se zalidnění krajiny natolik, že již ve 13. století byl les vytlačen na absolutní lesní půdy. Klučení lesa pokračovalo ještě ve 14. století i na svazích. Například na Neštětické hoře u Neveklova jsou dodnes patrné vysoké meze, na celé této vysoké kupě byla pole. Na Sedlčansku na mnohých plochých vrcholech kup byla pole donedávna. V lese se těžilo toulavě, vybíral se potřebný sortiment co nejblíže u odvozní cesty bez ohledu na potřeby lesa a nepříznivě se projevila i pastva dobytka. Ještě poměrně dobrý stav lesa popisuje krásnými výrazy odhad Konopišťského panství z roku 1569: „Černých lesův a hor spanilých, čistých a velkých i jiných bílých lesův a hájův od všelikého dříví jest veliká širokost.“ Tlak na les poklesl za husitských válek a ještě více za 30leté války v první polovině 17. století, kdy zanikly mnohé osady a na jejich místě opět vznikl les.
Od druhé poloviny 17. století se začínají rozmáhat sklárny, které se po vyčerpání paliva z lesů přirozené skladby stěhovaly jinam. Osudy sklářské rodiny a jejich podnikání dobře zachycuje kniha „Paměti babičky Kavalírové“ až ke známým sklárnám Kavalier v Sázavě. Historii sklářské huti lze vyčíst v malé osadě Pálčice (sám název vznikl asi od pálení). Zde se dochovaly na potoce základy bývalé stoupy na drcení křemene (místní název Stupník) a zbytky hrází tří malých vodních nádrží, které sloužily tomuto provozu. Staří pamětníci uvádějí, kde stála sklárna – na okraji dnešního lesa. V osadě jsou vyšší popisná čísla, než je skutečných chalup (11). Na některých polích se při orbě nacházely barevné střípky, někdy i malé skleněné zátky.
Skladba lesů se pronikavě změnila od roku 1790, kdy se začaly vysévat lesní dřeviny. Ostatní vývoj lesů probíhal obdobně jako v jiných pahorkatinách. Od konce 19. století se na větších lesních majetcích přestalo s hrabáním steliva a polařením a pečlivým porostním hospodářstvím se podařilo zmenšit škody větrem. Většina lesů byla v majetku drobných a středních velkostatků, kde zisk z lesa vyrovnával neúspěchy jiných hospodářských odvětví. Místy docházelo k arondaci lesní půdy vykupováním zpustlých pastvin a jejich zalesňováním. V drobných selských a obecních lesích se však hrabalo stelivo a klučily pařezy až do poloviny našeho století. Tak se během jednoho století v této pestré a malebné krajině po složitém vývoji postupně vyřešily zájmové sféry intenzivního lesního a zemědělského hospodářství. Ve Středočeské pahorkatině je charakteristické husté osídlení, přitom osady jsou malé a v malých vzdálenostech, nemají téměř žádný průmysl a jsou stále odkázány na intenzivní využívání místních přírodních zdrojů a rozvíjející se turistiku.
V zemědělství byla dříve vesměs malá a střední hospodářství zaměřená na pěstování žita, brambor a ovsa a na živočišnou výrobu. Krajinu v žulové oblasti ovlivňovaly lomy na kámen. Obvykle to byly menší lomy v lesnaté krajině, které po opuštění postupně zarostly dřevinami (hlavně břízou), těžební jámy jsou často zaplavené vodou. Staré odvaly dolů na zlato (Jílové) a na stříbro (Příbram, Kutná Hora) dávno zarostly dřevinami (Březové Hory). V poslední době vznikaly nové velké kupy hlušiny činností uranového průmyslu.
Ráz krajiny (Sedlčansko) se značně změnil likvidací skalek v polích (tzv. „kazy“), které se dříve oborávaly, jednotlivé balvany byly rozstříleny a odklizeny. Zemědělské podniky by měly plně respektovat rozptýlenou zeleň, chránit ji a obnovovat všude tam, kde by se po tzv. „rekultivaci“ stejně nedosáhlo odpovídajícího zvýšení zemědělské produkce, nebo by vznikly dokonce větší škody. Jsou to vrcholky kamýků, krátké strmé svahy (bývalé vysoké meze), malá prameniště a podobně. Odvodňování pozemků je třeba omezit na nezbytně nutnou míru. Je nutné vyloučit orbu po svahu (která se zde do zavedení těžké techniky nikdy neprováděla) a zamezit tím neúměrně vysoké erozi zemědělské půdy. Těžbu kamene a dolování je třeba provozovat alespoň zčásti s ohledem na krajinu, aby nevznikaly rozlehlé, pohledové rušivé areály. Opuštěná místa těžby a odvaly je nutné po nezbytné technické úpravě zalesnit.
Lesní společenstva
V pahorkatině převládá dubobukový (50 procent) a bukodubový (23 procent) lesní vegetační stupeň, méně bukový (21 procent). V původní skladbě tedy převládal buk, méně dub, dále jedle, habr, lípa, javor a další dřeviny. Lesní společenstva vytvářejí často pestrou mozaiku, zvláště v členitém terénu. Slunné svahy nižších poloh zaujímají habrové doubravy, extrémně suché polohy v nich zakrslé doubravy, méně teplé polohy bukové doubravy, stinné a vyšší polohy dubové bučiny. Suťové lesy jsou vázány na strmé stinné polohy, na oglejených plošinách převládají dubové jedliny a jedlové doubravy. Často nastává inverze lesních společenstev.
Lesní hospodářství
Převážná většina území z původní přirozené skladby buku (45 procent) a dubu (38 procent) byla přeměněna na monokultury smrku a borovice. Smrk tak v současné době zaujímá asi 50 procent plochy lesa, borovice 30 procent a listnaté dřeviny celkem 20 procent. Zastoupení listnáčů se soustřeďuje na nesmíšené listnaté porosty (hlavně bukové) ve vyšších věkových třídách. Smíšené porosty listnatých dřevin jsou většinou vázány na půdně extrémní polohy suťových lesů. Podle výhledových cílů, jejichž součástí je i nezbytná účast tzv. biologických dřevin (převážně listnatých), by mělo být zastoupeno asi 60 procent jehličnatých dřevin (rovným dílem smrk a borovice), příměs jedle a modřínu a přibližně 40 procent listnáčů, které v jehličnatých porostech by místy mohly tvořit porostní výplň. S těmito cílovými skladbami lesů se začalo v období tzv. podrostního hospodářství, kdy byly na více lesních hospodářských celcích vpraveny do smrkových monokultur v kotlících různé listnaté dřeviny, hlavně buk. Tyto prvky (dnes do 60 let věku) již významně na dlouhou dobu ovlivní skladbu lesů. Lesní hospodářství má hlavně upravovat skladbu porostů, která je zakotvena v lesních hospodářských plánech.
Ochrana přírody
Ochrana přírody zde vyhlásila řadu přírodních rezervací rozličné hodnoty. Tak například rezervace Zlatěšovice (u Hluboké nad Vltavou) byla vyhlášena již v roce 1869, z období 30. let 20. století jsou rezervace Ve Studeném, Drbákov, Rukávečská obora a Kuchyňka. Většina rezervací byla vyhlášena až po roce 1950. Značný podíl rezervací zaujímají lesy na extrémních stanovištích, tedy suťové lesy a zakrslé porosty, které mohlo lesní hospodářství lehce postrádat. Zřizování nových rezervací je třeba zaměřit na doplnění sítě dosud nechráněných typů biocenóz, které představují hlavní typy hospodářských lesů. Tyto cenózy dosud existují ve větších komplexech zbytků listnatých lesů.
Někdy se podařilo zachránit některé cenné zbytky přirozených lesů (například Hrby, Hradec). Velkoplošnou lesní rezervací jsou zde jen „Voděradské bučiny“ nedaleko Kostelce nad Černými lesy, dnes biocentrum nadregionálního významu. Jen několik rezervací existuje na lesní půdě, kde je chráněn některý význačný rostlinný druh (například Medník s kandíkem psím zubem, Kosova hora s kručinkou křídlatou). V roce 1981 byla v okolí Blaníku vyhlášena chráněná krajinná oblast na ploše 41 km 2 s třicetiprocentní lesnatostí (především Velký a Malý Blaník se zbytky bukových porostů ve vrcholové části).
Tabulka zastoupení dřevin (v %)
| Jehličnany |
Přirozená skladba |
Současná skladba |
Cílová skladba |
| smrk |
0,1 |
51,9 |
37,4 |
| jedle |
11,4 |
1,5 |
1,1 |
| borovice |
0,4 |
28,5 |
23,2 |
| modřín |
0 |
2,5 |
7,2 |
| ostatní |
0 |
0,5 |
0 |
| celkem |
11,9 |
84,9 |
68,9 |
| Listnáče |
Přirozená skladba |
Současná skladba |
Cílová skladba |
| dub |
38,1 |
6,0 |
14,9 |
| buk |
45,9 |
2,3 |
13,0 |
| habr |
1,4 |
1,2 |
0,2 |
| jasan |
0,4 |
0 |
0,4 |
| javor |
0,5 |
0 |
0,2 |
| jilm |
0,1 |
0 |
0 |
| bříza |
0,7 |
1,9 |
0 |
| lípa |
0,3 |
1,1 |
2,1 |
| olše |
0,3 |
1,1 |
0,3 |
| ostatní |
0 |
0,5 |
0 |
| celkem |
88,1 |
15,1 |
31,1 |
