Předhoří Orlických hor
Geografické členění
Předhoří Orlických hor tvoří nevelkou přírodní oblast (184 km2 lesa) s poměrně členitým reliéfem a lesy rozptýlenými většinou do menších komplexů. Západní opuková část má pahorkatinný charakter (300 až 500 m n. m.), dělí se na Rychnovskou (Jahodová 502 m n. m.) a Žambereckou pahorkatinu (Chlum 603 m n. m., Kletná 536 m n. m.). Východní část podhůří má ráz vyšší pahorkatiny převážně na krystaliniku s výškou 500 až 700 m n. m. Náleží sem část Sedloňovské vrchoviny (Kašperk 639 m n. m., Dobrošov 623 m n. m.) a část Žamberecké pahorkatiny (Velká Suchá 559 m n. m.). Místy vystupují vyvřeliny, které dosahují gabrovým Špičákem výšky 833 m n. m.
Voda a klima
Vodní toky – Metuje, Divoká Orlice, Kněžná, Bělá – se zařezávají do hlubokých údolí. Klima oblasti je mírně teplé, okrajově chladné. Průměrné roční teploty se pohybují mezi 6 a 7 oC. Průměrné roční srážky dosahují 700 až 900 mm.
Lesní společenstva
Zastoupení lesních společenstev je dáno převahou dubobukového (49 %) a jedlobukového (36 %) vegetačního stupně, s menším podílem bukodubového. Převažuje živná řada (43 %) nad kyselou (33 %) a výrazně se uplatňuje humusem obohacená řada (11 %). Vzhledem k tomu jsou nejrozšířenější svěží dubové bučiny, svěží jedlové bučiny, kyselé dubové bučiny a kyselé jedlové bučiny. V přirozené skladbě převládal buk na více než polovině plochy, dále dub a jedle. Ještě v roce 1800 mělo jedenáct lesních revírů bohaté listnaté směsi s hojným zastoupením dubu, smrku a jedle i buku a na píscích původní borovici.
Lesní hospodářství
V současné skladbě je nejvíce zastoupen smrk (74 %), málo borovice, modřín, jedle, z listnáčů buk a dub. Změna přirozené skladby ve prospěch smrku je výsledkem holosečného způsobu hospodaření s umělým zalesňováním, s nímž se začalo koncem 18. století. V oblasti se projevil v 50. letech 20. století ústup jedle, citlivé na znečištění ovzduší. Dnes jedle takřka vymizela. V minulosti byly lesy silně poškozovány větrem, naposledy katastrofální vichřicí v roce 1929.
Ochrana přírody
K chráněným územím náležejí přírodní rezervace Sutice, Letohradská bažantnice, Zadní Machová, Hradní kopec, Litice, Selský les, Modlivý důl, Ve slatinné stráni, Zámělský borek, Zámecký park a V dole.
Selský les u Herbortic (u Lanškrouna) je přírodní rezervací od roku 1954. Je to malý izolovaný les o výměře 90 hektarů v nadmořské výšce 550 až 600 metrů, s průměrnými ročními srážkami 700 mm. Převážně jde o bohatou jedlovou bučinu. Nejstarší stromy jsou až 300leté, je tu diferencovaná vnitřní výstavba i dobré přirozené zmlazení dřevin. V porostu převládá buk (50 %), jedle (40 %) a klen (10 %). Důsledným dlouhodobým obhospodařováním toulavou sečí (podle potřeby různých dimenzí dříví v zemědělském hospodářství) se dochovala přirozená skladba i výstavba víceméně přirozeného lesa. Dnes dostává ponecháváním padlého dříví i pralesovitý ráz a je skutečným vzorem přirozených lesů v oblasti. Bohužel tvoří pouze enklávu a otevřená krajina má na něj nepříznivý vliv (provívání, teplejší okraje, mikroklima).
Oblast má členitý charakter pestrých zaříznutých údolí řek tekoucích z Orlických hor s menšími komplexy lesa, bez větších průmyslových a sídelních aglomerací a má velmi harmonický krajinný ráz. Nejcennější jsou partie v údolí Metuje-Peklo, Liticko-Potštejnský oblouk Divoké Orlice, údolí Kněžné a Bělé a okolí Albrechtic. Do budoucna zde lze předpokládat poměrně značné zalesňování nelesních půd, protože v oblasti je vysoký podíl málo produktivních zemědělských pozemků.
Tabulka zastoupení dřevin (v %)
| Jehličnany |
Přirozená skladba |
Současná skladba |
Cílová skladba |
| smrk |
1,5 |
73,6 |
60,3 |
| jedle |
18,9 |
2,4 |
0 |
| borovice |
0,3 |
4,9 |
4,8 |
| modřín |
0 |
3,5 |
8,4 |
| ostatní |
0 |
0,6 |
0 |
| celkem |
20,7 |
85,0 |
73,5 |
| Jehličnany |
Přirozená skladba |
Současná skladba |
Cílová skladba |
| smrk |
1,5 |
73,6 |
60,3 |
| jedle |
18,9 |
2,4 |
0 |
| borovice |
0,3 |
4,9 |
4,8 |
| modřín |
0 |
3,5 |
8,4 |
| ostatní |
0 |
0,6 |
0 |
| celkem |
20,7 |
85,0 |
73,5 |
