více fotografií

Novohradské hory

Geografické členění

Novohradské hory jsou poměrně malou oblastí (114 km² lesa) na česko – rakouském pomezí; jejich větší část se rozkládá na rakouské straně. Geologickým podkladem jsou biotiticko – porfyrické granodiority, dvojslídná, světlá, středně zrnitá žula a kordieritické žuly. Reliéf má charakteristické znaky pohoří silně rozčleněného erozí. Na severovýchodě, proti Novohradské pahorkatině, padá pohoří strmě 300 metrů převýšenými svahy Vysoké (1030 m n. m.) a Kraví hory (953 m n. m.). Na severozápad přechází do vrchoviny nižšími zlomovými svahy. Pohoří je rozděleno hustou sítí až 200 metrů hlubokých údolí říček a potoků v systém horských hřebenů výšky 900 až 950 m n. m., nejvyšší je Myslivna (1041 m n. m.). K horské části byla připojena vyvýšená část tzv. Slepičích hor (Kohout 869 m n. m.).

Voda a klima

Území této přírodní oblasti patří k povodí řeky Vltavy, a to převážně jejího pravostranného přítoku Malše a jejích zdrojnic Pohořského potoka, Černé s Lužným potokem a Stropnicí se Svinenským potokem. Pouze malá část patří do povodí Lužnice, která zde protéká v krátkém úseku od Pohoří na Šumavě po Stříbrné Hutě. Celé území leží v chráněné oblasti přirozené akumulace vod a je hlavní zdrojnicí pro Římovskou vodní nádrž, zásobující pitnou vodou rozsáhlé území Jihočeského kraje.

Území je vertikálně značně členité a poměrně velké výškové rozdíly ovlivňují klimatické poměry jednotlivých částí území. Klimatický okrsek je mírně chladný, velmi vlhký, vrchovinný. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 4 a 6,5 ^oC, roční průměrné srážky mezi 750 a 950 mm.

Historie oblasti

Zemědělská kolonizace pronikla do Novohradských hor pro jejich drsné klima a strmost svahů celkem nepatrně. Dříví z lesů se ve středověku využívalo na výrobu dřevěného uhlí v milířích, později se uplatnilo v četných sklárnách tzv. hutích, které vznikaly v hojném počtu. Dodnes to dokazuje mnoho místních názvů. Pro zpřístupnění lesů hospodářským těžbám byl vybudován důmyslný vodní systém, který umožňoval dopravu dříví a jeho prodej do širokého okolí. Na říčkách a potocích byly vybudovány plavební zdrže (tzv. klauzury), ze kterých se v období plavení dříví nadlepšovala hladina toků na potřebnou výši. Značná část těchto plavebních zařízení se zachovala a mají dnes ráz lesních rybníků a jezírek. Lesní hospodářství v této oblasti, kterou tvořil vlastně jeden velký majetek rodu Buquoyů, bylo vždy na velmi dobré úrovni.

Lesní společenstva

Centrum hor zaujímají smrkové bučiny s největším zastoupením (25 procent), které jsou v okrajovém pásmu doplněny jedlovými bučinami (19 procent). Převládají lesní typy bohaté řady. Bukové smrčiny se omezují na vrcholové polohy. Na oglejených půdách jsou rozšířeny jedliny, výše jedlové smrčiny. Poměrně značné zastoupení mají suťová společenstva s bohatým bylinným patrem z rostlin náročných na dusík (nitrofilní) – na kamenitých půdách klenové bučiny a na sutích jilmové javořiny. Smrkový vegetační systém je podmíněn nikoliv klimaticky, ale je vázán na podmáčené půdy zamokřených smrčin, jedlových smrčin a rašelinných smrčin. Nepatrně jsou zastoupeny olšiny s horskou olší šedou a rašelinná kleč.

Lesní hospodářství

V polovině 19. století byla v komplexu Horního Hvozdu (Žofín, Leopoldov, Pohoří) zřízena obora pro vysokou zvěř o celkové výměře 5200 hektarů, na počátku 20. století však byla zmenšena asi na polovinu. V průběhu II. světové války došlo k jejímu zrušení a rozptýlení zvěře do okolí. Od té doby se datují rozsáhlé škody, které zvěř způsobila ohryzem a loupání na smrkových porostech a následně v takto poškozených porostech dílo zkázy dokonává hniloba vlivem houbové infekce.

Nové směry v lesním hospodářství Novohradských hor v posledních letech sledují hospodaření na malých plochách a vytváření smíšených porostů. Rovněž zde došlo ke snížení počtu vysoké zvěře na únosnou míru a výrazně se tak zmenšily škody jak v hospodářských lesích, tak i v rezervacích.

Ochrana přírody

Ochrana přírody zde má nejdelší tradici v našich zemích. Romantické směry vztahu k přírodě začátkem 19. století přiměly tehdejšího osvíceného majitele hraběte Buquoye k ochraně pralesů Žofín a Hojná voda nařízením z roku 1838 s tímto zdůvodněním: „Vzhledem k tomu, že lesy těchto vlastností budou brzy známy jen z historického popisu, rozhodl jsem se zachovat zmíněnou lesní část jako památku dob dávno minulých k názornému požitku pravých přátel přírody, vzdát se v ní veškerého hospodářského těžení a přikazuji, aby se v této části nekácelo žádné dříví, nehrabalo stelivo a nesbíralo drobné dříví, zkrátka aby vše bylo ponecháno v dnešním stavu.“ Oba pralesy jsou tak nejstaršími chráněnými územími u nás, a to od 28. srpna 1838.

Současná ochrana přírody zde realizovala velkorysý ochranný pás u Žofínského pralesa a vyhlásila několik dalších cenných lesních lokalit na rašelině (Stodůlecký vrch, Pohorské rašeliniště, U tří můstků) a suti (smíšený les „Myslivna“).

Tabulka zastoupení dřevin (v %)