více fotografií

Moravskoslezské Beskydy

Geografické členění

Moravskoslezské Beskydy tvoří mohutný horský masiv na moravskoslovenském pomezí. Geologicky patří do flyšového pásma vnějších Karpat. Tvoří jej horniny křídy i spodního terciéru, které snadno zvětrávají v hlinité až hlinitopísečné půdy, živinami jsou převážně dobře zásobeny. Z půdních typů převládají mezotrofní kambizemě, v horních polohách kryptopodzoly.

Moravskoslezské Beskydy tvoří mohutně vystupující skupiny, rozdělené mělkými sedly. Je to skupina Javorníku (919 m n. m.), Radhoště (1129 m n. m.), Smrku (1276 m n. m.), Trojačky (987 m n. m.) a Lysé hory (1324 m n. m.) – nejvyšší hory Beskyd.

Voda a klima

Hydrograficky patří severní část do úmoří Baltského moře, do povodí řeky Odry, jižní část do úmoří Černého moře. Beskydy se vyznačují proti jiným oblastem značnými srážkami (na Lysé hoře ročně naprší 1300 mm, nejvíce v českých zemích). Beskydy náležejí do klimatického okrsku mírně chladného, velmi vlhkého. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 2,3 a 7,8 ^oC, průměrný roční srážkový úhrn kolísá mezi 900 a 1377 mm. Nejnižší teploty a nejvyšší srážky jsou patrné na hřbetu Radhošť – Kněhyně – Čertův Mlýn a na vrcholech Smrk, Lysá hora, Travný a Ropice. Díky vysokým srážkám jsou i chudá stanoviště velmi produkční.

Beskydy patří k oblastem s nejvyšším produkčním potenciálem v České republice. Významnou je funkce vodohospodářská (chráněné oblasti přirozené akumulace vod Beskydy, Jablunkovsko, Vsetínské vrchy), v oblasti se nacházejí dvě velké vodárenské přehradní nádrže (Šance a Morávka).

Lesní společenstva

Převládajícími lesními typy, které udávají ráz celému horstvu, jsou svěží a bohaté jedlové bučiny (60 %), jež vystupují značně vysoko oproti ostatním oblastem. Mnohem méně jsou zastoupeny kyselé jedlové bučiny. Horní polohy kup a hřebenů ovládá smrkobukový lesní vegetační stupeň, zřídka bukosmrkový, převážně s kyselými a zakrslými soubory. Nejvyšší vrcholky horstva mají vyvinuty jeřábové smrčiny. V nižších polohách v předhůří jsou zastoupeny dubové bučiny a bučiny. Protože flyšové horniny tvoří málo skeletu, jsou málo rozšířena společenstva javorové řady (lipová bučina, klenová bučina, jen nepatrně suťová javořina). Na flyšových svazích dochází jen k minimálnímu podmáčení půdy vodou, proto jsou nepatrně rozšířeny i prameništní olšiny, potoční jaseniny a jazyky podhorských luhů.

Lesní hospodářství

Současné zastoupení dřevin centrálních Beskyd tvoří z 80 procent jehličnany (víceméně smrk), téměř 20 procent buk. V přirozené skladbě bylo nepatrně smrku, jedle byla zastoupena asi z jedné třetiny, buk na více než polovině plochy.

Ochrana krajiny v této celé oblasti vyžaduje velké pochopení, aby se uváženými zásahy předešlo těžko napravitelným škodám. Rozdílný přístup je dobře patrný na moravské a slovenské hranici, kde na moravské straně jsou souvislé lesy (lesnatost 90 %), na slovenské straně jsou lesy rozdrobené s rozptýleným osídlením. Protože flyšové území je velmi náchylné k erozi, je třeba tuto skutečnost při hospodaření v krajině respektovat. Za optimálních podmínek, kdy je půda kryta pralesem, dochází po velkých deštích (například po letních bouřkách) ke značnému zakalení bystřin vyplavenými hlinitými součástmi. Proto by se při pracích v lesním provozu měla co nejméně narušovat půda; jsou tu však měkké cesty pro přibližování dříví a jeho odvoz, které protínají svahy v bočních rýhách vytvořených buldozery. Těžké mechanizační prostředky při jízdě terénem prořezávají a obnažují vrchní vrstvy půdy.

Hlavním faktorem rozvoje eroze se však stává holosečný hospodářský způsob na dlouhých strmých svazích. V mnohem větší míře by se měly k přibližování dříví používat lanovky a clonné seče nad zabezpečenou přirozenou obnovou. Z biologického hlediska nezbytná a ekonomicky výhodná je dostatečná příměs buku ve smrkových porostech. Protože zde jde o velmi důležité zásobování vodou blízkých průmyslových a sídlištních center, je nezbytné, aby zanášení nádrží bylo co nejmenší a odtokové poměry byly co nejvyrovnanější.

V zemědělské výrobě by měl co největší plochu tvořit drnový fond, který by se využíval pro výrobu sena a pastvu skotu při zachování rozptýlené zeleně a vysokých mezí. Některé úpravy krajiny pro intenzivní zemědělské využívání (velké lány, orba po svahu, likvidace zeleně) jsou svými důsledky odstrašující a je třeba tuto krátkodobou devastaci krajiny vyhodnotit a vyvodit z ní důsledky. Aby byla erozí a povodněmi zpustošená krajina uvedena do vyhovujícího stavu, bylo třeba ohromného úsilí minulých generací. Imise z ostravsko-karvinské sídelní aglomerace i několika místních průmyslových závodů (například Vsetín, sklárny Karolínka) způsobily značné škody na porostech ve vyšších polohách. Vrcholové polohy Radhoště, Kněhyně, Smrku a dalších hor jsou dnes prakticky zbaveny lesa.

Ochrana přírody

V roce 1973 byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Beskydy o rozloze 1160 km² s 71% lesnatostí. Osu tvoří karpatské horské masivy. Na severu jsou to lesnaté Moravskoslezské Beskydy, na jihu Vsetínské vrchy a Javorníky. Celková plocha 33 maloplošných chráněných území dosahuje 1166 hektarů.

Základem pro ochranu přírody byly porosty udržované už dávno pokrokovými majiteli lesů. Jde především o pralesy Salajka a Mionší. Na to navazovalo postupné vyhlášení lesů přirozené skladby, často pralesovitých porostů, obvykle v málo přístupných polohách příkrých svahů a hřebenů. Je pochopitelné, že většina přírodních rezervací je v jedlobukovém (bohatá jedlová bučina) a ve smrkobukovém lesním vegetačním stupni. Z centrálních Beskyd jsou lesnicky významné tyto přírodní rezervace: Radhošť, Klíny, V Podolánkách, Mazák, Travný potok, Poledňava, Trojačka, Skalka, Plenisko, Lysá hora, Mazácký Grůnik a Lišková. V lesích této oblasti se kumulují produkční, půdoochranné, vodohospodářské i rekreační funkce vysoké intenzity tak, že celkový společenský přínos beskydských lesů je v České republice zcela mimořádný.

Tabulka zastoupení dřevin (v %)

Jehličnany	Přirozená skladba	Současná skladba	Cílová skladba
smrk	5,1	73,2	65,2
jedle	40,8	3,2	9,7
borovice	0	1,0	0,2
modřín	0	0,6	2,2
celkem	45,9	78,0	77,3

Listnáče	Přirozená skladba	Současná skladba	Cílová skladba
dub	0,4	0	0
buk	51,1	18,7	17,1
jasan	0,5	0	0,7
javor	1,7	0,9	4,6
jilmr	0,1	0	0,2
bříza	0	0,7	0
olše	0,1	0	0,1
jeřáb	0,1	0	0
ostatní	0,1	1,7	0
celkem	54,1	22,0	22,7