Lužická pískovcová vrchovina
Geografické členění
Tato přírodní oblast spojuje dva značně samostatné obvody, a to Děčínské mezihoří (České Švýcarsko) a Lužické hory.
Děčínské mezihoří se rozkládá po obou stranách dolního Labe a na východě plynule přechází do Lužických hor. V Děčínském mezihoří (vrchovině) lze rozlišit Děčínské stěny, Růžovskou vrchovinu a Jetřichovské stěny. Děčínské stěny na západ od Labe tvoří plošiny mezi 400 a 550 m n. m., které v okraji obepínají skalní stěny. Nad tuto úroveň se vypíná stolová hora Děčínského Sněžníku (726 m n. m.), lemovaná skalními stěnami s odlámanými kvádry na úpatí. Růžovská vrchovina na východním břehu v nadmořské výšce 303 až 400 metrů je zpevněna několika sopečnými výlevy, z nichž nejvýznamnější je čedičový Růžový vrch (619 m n. m.). Jetřichovské stěny nepřesahují 500 m n. m. Povrch je silně rozbrázděn kaňony, soutěskami, jsou tu strže, rokle, komíny a skalní města. Geologicky je Děčínské mezihoří složeno z kvádrových pískovců. Křídové vrstvy jsou místy porušeny vyvřelými horninami.
Lužické hory představují nevyrovnaný terén se značnými výškovými rozdíly. Členitost terénu tvoří soustava vrcholů a hřebenů vyvřelých nebo vypreparovaných z pískovcových vrstev. Na části území jsou stejné útvary jako v sousední přírodní oblasti. Geologický charakter Lužických hor je dán okrajovou polohou křídového útvaru (kvádrové, kaolinické a jílovité pískovce). Pískovcové vrstvy prorazily proudy magmatu, byly z nich vypreparovány a nyní tvoří vrcholy.
Voda a klima
Územím probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Severním a Baltickým mořem. Do severního moře odvodňuje území Labe s přítoky Ploučnicí a Kamenicí. Do Baltického moře odvádějí vody menší toky v povodí Lužické Nisy a Mandavy. Celé území se nalézá v chráněné oblasti přirozené akumulace vod Severočeská křída. V Děčínském mezihoří se roční srážky pohybují mezi 700 a 800 mm, v Lužických horách mezi 800 a 900 mm, ve vyšších lesních vegetačních stupních dosahují 900 až 1015 mm.
Průměrné roční teploty se pohybují mezi 4,8 oC (vrchol Luže) a 8,4 oC (Labe za Hřenskem). V hlubokých údolích se projevují výrazné teplotní inverze. Kromě vlivu nadmořské výšky se projevuje vliv makroreliéfu a mezoreliéfu, návětrná strana hor je srážkově bohatší.
Lesní společenstva
Lesnatost této přírodní oblasti dosahuje 74 procent a je oproti republikovému průměru více než dvojnásobná. Nejrozšířenější je pátý, jedlobukový vegetační stupeň (55,6 %) a kyselá řada (66,6 %). Pro oblast je typicky vysoký podíl intrazonálních společenstev (borů) a inverzních poloh v chladných vlhkých údolích. V druhové skladbě se dnes nejvýznamněji uplatňuje smrk, na 52 procentech území třikrát převyšuje přirozený podíl. Ve 20. letech 20. století zde došlo k rozsáhlé mniškové kalamitě.
Nejvíce rozšířeným společenstvem jsou bory (39 %) – reliktní, roklinové, dubové, bukové, smrkové, včetně borových smrčin, jedlové bučiny (23 %, z toho kyselé 18 %) a smrkové bučiny (10 % kyselé, 9 % svěží). Dubové bučiny zaujímají necelých 10 procent.
Lesní hospodářství
V současných porostech převažují smrkové monokultury, borová porostní stadia (často smíšené se smrkem) zaujímají asi 25 procent plochy, bukové porosty jsou soustředěny na nevelké ploše. Smrkové porosty jsou většinou provenienčně nevhodné (vrškové zlomy, bajonetové vršky). V obvodech borů zaujímá část údolních svahů a dna roklin vyhraněný ekotyp smrku. Buk vytváří čisté porosty většinou na čedičových a znělcových kupách, na sutích k němu přistupuje jasan a javor.
Floristicky je oblast dosti chudá (75 % tvoří řada kyselá a extrémní). Na neobvyklém stanovišti pískovcových plošin sem pronikají Ledum palustre i Arctostaphyllos uva ursi aj. V inverzních polohách na dnech údolí se vyskytují horské druhy – Blechnum spicant, Trientalis europaea i glaciální relikty – Streptopus amplexifolius a Viola biflora, k vzácnějším patří Equisetum maximum a Lycopodium annotinum.
Ochrana přírody
V Děčínském mezihoří byla v roce 1972 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Labské pískovce na ploše 324 km2 se 73% lesnatostí. Dnes je zde také vyhlášen Národní park České Švýcarsko o rozloze 7655 hektarů. Dále je na území vyhlášeno 12 maloplošných chráněných území na ploše 416 hektarů.
Ve východní části této přírodní oblasti byla v roce 1975 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Lužické hory na ploše 268 km2 s 65% lesnatostí. Přírodní hodnoty jsou chráněny v 11 maloplošných chráněných územích o celkové rozloze 227 hektarů.
Z hlediska ochrany přírody je sporná úspěšná introdukce borovice vejmutovky (severoamerická dřevina). První záznamy o jejím pěstování pocházejí z roku 1803 z Českokamenicka. V současné době zde zaujímá 1,5 procenta.
Pro celou přírodní lesní oblast je významná funkce půdoochranná, protože téměř 3500 hektarů lesů se nachází na mimořádně nepříznivých stanovištích (největší podíl ze všech lesních oblastí – 8,7 %), skalní města zaujímají plochu 6500 hektarů.
Specifický je na Českokamenicku výskyt kamzičí zvěře (alpského původu), která zde byla vysazena na přelomu 19. a 20. století.
Tabulka zastoupení dřevin (v %)
| Jehličnany |
Přirozená skladba |
Současná skladba |
Cílová skladba |
| smrk |
16,7 |
59,6 |
44,7 |
| jedle |
16,6 |
0 |
0 |
| borovice |
28,5 |
22,5 |
28,4 |
| modřín |
0 |
1,6 |
5,7 |
| ostatní |
0 |
2,1 |
0 |
| celkem |
61,8 |
85,8 |
78,8 |
| Listnáče |
Přirozená skladba |
Současná skladba |
Cílová skladba |
| dub |
5,3 |
0,9 |
2,9 |
| buk |
29,7 |
6,6 |
16,2 |
| habr |
0 |
0,1 |
0 |
| jasan |
0,1 |
0,5 |
0,1 |
| javor |
0,4 |
0,4 |
0,4 |
| bříza |
2,2 |
4,0 |
1,4 |
| lípa |
0,1 |
0,1 |
0 |
| olše |
0,3 |
1,3 |
0,2 |
| ostatní |
0,1 |
0,3 |
0 |
| celkem |
38,2 |
14,2 |
21,2 |
