více fotografií

Křivoklátsko a Český kras

Křivoklátská pahorkatina

Geografické členění

Křivoklátská pahorkatina zahrnuje Zbirožsko – křivoklátskou vrchovinu s Lánskou a Kralovickou pahorkatinou. Oblast tvoří bývalé dno starohorního moře, které bylo vyzdviženo vulkanickou činností. Výrazná jsou tři pásma různých hornin: na severu je pásmo Louštína (534 m n. m.) tvořené opukou. Středem prochází pásmo kambrických vyvřelin kupovitého vzhledu, které je velmi členité se značnými převýšeními (Těchovín 611 m n. m., Vlastec 609 m n. m.). Jižněji procházejí dvě pásma ordoviku – Krušná hora (600 m n. m.), Jouglovka (561 m n. m.), Babí skála (550 m n. m.) a pásmo při jižním okraji od Trubska po Točník (451 m n. m.), Holý vrch (570 m n. m.) a Bukov (572 m n. m.). Výškové rozpětí oblasti je 220 až 611 m n. m. Geologické poměry jsou velmi pestré. Převládá algonkium (břidlice, droby), méně ordovik (pískovec, křemence, droby) a buližník. Časté jsou chudé a kamenité půdy.

Voda a klima

Území je výrazně modelováno korytem řeky Berounky a jejími přítoky (Rakovnický a Zbirožský potok, Javorná, Klucná, Vůznice, Klíčava, Výbrnice), které se zařezávají hlubokými údolími. Utváření terénu je závislé na geologické stavbě. Převažuje mírně zvlněný terén s ostře zaříznutými potočišti. Klimatický okrsek je mírně teplý, mírně suchý, převážně s mírnou zimou – pahorkatinný. Průměrné roční teploty se pohybují v rozmezí od 7,1 do 8,8 ^oC, průměrné roční srážky pak od 480 do 617 mm.

Historie oblasti

Křivoklátsko zaujímalo odedávna významné postavení v dějinách myslivosti a později lesnictví. Od přemyslovských dob se tato končina stala oblíbeným lovištěm českých knížat a králů, což se projevilo výrazně i v rázu jejího osídlení. Nešlo tu o osídlení zemědělské, které odnímalo půdu lesům, ale o sídliště, která byla nápomocna provozu myslivosti v jejích tehdejších formách a funkcích. Myslivost totiž plnila i funkci hospodářskou; opatřovala zvěřinu jako součást stravy a získávání kůží, které byly ve středověku důležitou složkou odívání. Proto se zachovaly tak rozsáhlé komplexy lesů.

Teprve koncem 17. století se zakládaly panské dvory na vyklučených plošinách (například Požáry) a počíná rozvoj železných hutí, které svou spotřebou výrazně ovlivňovaly tehdejší málo dotčené lesy. Do té doby se značná část dříví využívala k výrobě dřevěného uhlí v milířích, pálených v bezprostřední blízkosti těžby přímo v porostech. Takové využití bylo v nepřístupných polohách jedinou možností, neboť lehké dřevěné uhlí se snadno sneslo k odvozním cestám. Dodnes můžeme nalézt mnoho milířišť, která jsou v terénu snadno patrná jednoduchou úpravou okolí (malá kruhová plošina, v zemi jsou zbytky dřevěného uhlí). Dříví z přístupných lokalit se hlavně plavilo po vodě, velkým odběratelem byla Praha.

Takto konzervativně obhospodařované lesy se na malých vytěžených plochách snadno obnovovaly přirozenými nálety a udržovala se přirozená, převážně listnatá a jedlová skladba porostů. Z mapy křivoklátských lesů podle stavu z let 1810 až 1816 je patrná velká převaha bukových a dubových porostů, rozsáhlé plochy zaujímala jedle, značné plochy však i bříza (která spontánně obsazovala holiny); v menší míře (hlavně v okrajových částech) se uplatňovaly mladší borové porosty. Na mapě z let 1890 až 1910 je patrný ohromný nástup smrku, méně borovice, na úkor přirozené skladby lesa. Přestože smrkové monokultury postihovaly obrovské kalamity (mnišková kalamita v letech 1918 až 1922, 1,2 milionu m³ dříví), při nichž vznikaly rozsáhlé holiny, byly později znovu zalesněny smrkem a borovicí.

Na Křivoklátsku jsou pozoruhodné výsledky hrazení bystřin z dob asi před sto lety. Upravovaly se jak toky malých bystřin, tak i devastované nelesní půdy, které byly po technické stabilizaci zalesněny někde i na větších plochách. Například na polesí Hřebečníky byly koncem 19. století založeny účelové lesy, které zlepšily celé prostředí natolik, že mohly být opět zařazeny do hospodářského lesa.

Lesní společenstva

Podle rozboru lesních vegetačních stupňů je nejvíce rozšířen dubobukový lesní vegetační stupeň, který zaujímá 40 procent plochy; v něm je kyselá řada lesních typů zastoupena 22 procenty a živná 18 procenty. Bukodubový lesní vegetační stupeň zaujímá 22 procent, z toho živná řada je zastoupena 12 a kyselá 10 procenty. Dubový dosahuje pouze 7 procent a je stejnoměrně rozdělen mezi zakrslou, suchou, kyselou a bohatou doubravu. Nepatrně jsou zastoupeny bory. Javorobukových doubrav a lipodubových bučin je 6 procent, pouze jedno procento tvoří vegetačně výrazné lipové javořiny. Společenstva na oglejených půdách, převážně z okruhu dubových jedlin, zaujímají čtyři procenta, malé zastoupení mají i jasanové olšiny potoční a prameništní. Sama tato škála je velmi pestrá a v terénu se často střídá na malých plochách v pestré mozaice. Běžně dochází ke zvratu pásem, kdy se ve stinných polohách na bazích svahů objevují v nízké nadmořské výšce společenstva vyšších lesních vegetačních stupňů, na slunných expozicích se dubový vegetační stupeň vyskytuje v horních částech svahů a na vrcholcích. Rozhodujícím ekologickým činitelem je zde pestrý mezoreliéf.

Lesní hospodářství

Přirozená skladba dřevin, kde převládal dub (44 procent), méně buk (12 procent), s velmi pestrou příměsí ostatních dřevin (jedle, habr, javor, lípa, olše a další), byla značně přeměněna protežovaným smrkem, jinde výmladkovým způsobem hospodaření, kde jsou hojné pařeziny dubu a habru. Dnešní zastoupení dřevin je v procentech následující: smrk 36, jedle 4, borovice 21, modřín 6, dub 16, buk 8, habr 5, bříza 2, ostatní dřeviny 2. Smrk je v monokulturách středního věku, jedle silně ustupuje, borovice se vyskytuje v mýtných porostech a mlazinách, dub a buk převážně v přestárlých porostech, habr tvoří produkčně méněcenné, staré „předržené“ pařeziny. Struktura křivoklátských lesů je tedy značně nesourodá jak složením věkových tříd, tak i jejich skladbou. Nejvíce pozměněné lesy jsou v jižní časti na pleistocenních plošinách a v severní části. Značný počet přirozených porostů se dochoval ve střední části (hlavně polesí Kouřimec) a na polesí Dřevíč.

Lesní hospodářství je vůdčím činitelem ve využití krajiny, neboť rozloha lesa činí 43 356 hektarů a lesnatost zde dosahuje 69 procent. Proto řádné lesní hospodářství mělo vždy příznivý vliv na celou oblast. Stárnoucí a přestárlé bukové porosty postupně mizí a nahrazují je nové smíšené lesy. Značným problémem jsou nadměrné stavy hlavně spárkaté zvěře, která mladé lesní kultury silně poškozuje a někde i brání jejich přirozené obnově. Proto je nutné dosáhnout významného snížení počtu této zvěře a oplocením některých částí listnatých porostů zajistit úspěšnou přirozenou obnovu dřevin z osvědčených místních sort, a udržet tak kontinuitu genofondu původních listnatých dřevin. Alespoň na části původních rozlehlých bukových komplexů jen nutné udržet listnaté a smíšené porosty jejich přirozenou obnovou nebo obnovou z jejich osiva.

Zemědělství je sice plošně málo významné, ale jeho vliv a prostředky, které v současné době užívá, značně poškozují širší okolí a celé prostředí. Proto se má v této oblasti postupně přejít na intenzivní pastevní chov dobytka s trvalými drnovými porosty. Lze očekávat, že tento přirozenější způsob zemědělského využití bude mít příznivý vliv na ozdravení poměrů v celé oblasti.

Ochrana přírody

Ochrana přírody Křivoklátska se právě pro rozlehlé lesy přirozené skladby dlouho nepovažovala za naléhavou. Proto byla vyhlašována ochrana nelesních útvarů, převážně geologického rázu, formou chráněných přírodních výtvorů, například Vraní skála, Buližníková skála u Svaté, Zdická skalka u Kublova nebo Čertova skála u Křivoklátu. Přispívala k tomu skutečnost, že v oblasti jsou hojná paleontologická naleziště – mezinárodní proslulé nálezy zkamenělin, které objevil Joachim Barrande.

Ochrana lesních společenstev byla zpočátku motivována spíše ochranou vzácných botanických druhů, které se vyskytují v ochranných lesích a na skalách. Postupně se uplatňovala snaha chránit reprezentativní území s celou škálou biocenóz. Zvláštním předpisem je chráněno 24 maloplošných území o celkové výměře 1193 hektarů. V roce 1978 bylo Křivoklátsko vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí o rozloze 628 km². Vzhledem ke čtyřiašedesátiprocentní lesnatosti a jako zvlášť cenné území je díky podílu listnatých lesů v suché pahorkatině, význačnému ve středoevropských poměrech, zařazeno do seznamu biosférických rezervací UNESCO.

Tabulka zastoupení dřevin (v %)

Jehličnany	Přirozená skladba	Současná skladba	Cílová skladba
smrk	0,1	36,0	34,4
jedle	5,4	4,0	0,5
borovice	0,5	21,0	19,8
modřín	0	6,0	8,8
ostatní	0	0	0,1
celkem	6,0	67,0	63,6

Listnáče	Přirozená skladba	Současná skladba	Cílová skladba
dub	43,6	16,0	18,4
buk	12,5	8,0	13,1
habr	33,4	5,0	0,4
jasan	0,7	0	0,4
javor	0,8	0	0,5
bříza	0,5	2,0	0
lípa	1,8	0	2,8
olše	0,6	0	0,8
ostatní	0,1	2,0	0
celkem	94,0	33,0	36,4

Český kras – Karlštejnsko

Geografické členění

Český kras (Karlštejnsko) je přes svůj malý plošný rozsah velmi významnou oblastí pro zcela ojedinělé a téměř všestranné přírodní hodnoty. Již dávno je předmětem vědeckého zájmu všech přírodovědných oborů; výzkumy J. Barranda učinily toto území světoznámé. Reliéf této oblasti (206 až 497 m n. m.) je mírně zvlněný. Nad nepříliš rozlehlé denudační plošiny v nadmořské výšce kolem 400 metrů vyčnívají nízké zaoblené vrchy nebo krátké hřbety.

Převážný ráz Českého krasu udávají vápence, které se střídají s břidlicemi a produkty diabasového vulkanismu. Vápence se vyskytují v pestré škále – od širokých masivních a útesových vápenců přes různé typy kalových a rohovcových vápenců až po vrstevnaté, s četnými proplástky tmavých břidlic.

Všechna souvrství obsahují četné zkameněliny, především zástupce zvířeny prvohorních moří (nejznámější jsou trilobiti). Krasovatění je vázáno jen na určité obvody s obzvláště čistými vápenci. Proto jsou vápence prostoupeny četnými, převážně svislými dutinami; v jeskyních, převisech a komínech se uchovaly kvartérní sedimenty s bohatou faunou. Při pramenech se vytvořily pěnovce a travertiny s bohatou faunou měkkýšů a otisky rostlin, které zachycují průběh poledové doby. Na vápenci se převážně vyvinuly rendziny, vyskytují se i nápadné zbytky fosilních půd vzniklých v tropickém třetihorním podnebí (terra rosa).

Voda a klima

Řeka Berounka protéká napříč územím v hlubokém kaňonovitém údolí lemovaném starými i novými lomy na vápenec. Také údolí jejích přítoků mají většinou ráz divokých krasových roklí. Klimaticky náleží do okrsku mírně teplého, mírně suchého. Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí od 8,3 do 8,7 ^oC, průměrné roční srážky mezi 480 a 564 mm.

Historie oblasti

Od hlubokého pravěku zde sídlil člověk, který v jeskyních zanechal kosterní pozůstatky a zbytky své hmotné kultury. Z vnitročeského černozemí od severovýchodu pronikalo osídlení i do vyšší vápencové krajiny, a to v takové hustotě, že Český kras se stal jedinou pahorkatinou, která patřila do nejstaršího osídlení, stejně jako nížinné oblasti. Vliv člověka se zde uplatňuje asi 5,5 tisíce let. Lesy byly v období chovu dobytka a zvláště od počátku orby vytlačeny na absolutní lesní půdy, tedy na kamenité svahy.

Vlastnické poměry od počátku středověku zde byly značně rozdrobené a s lesy se nehospodařilo příliš dobře, obnova lesa byla až do počátku 19. století ponechána přírodě. Jsou zde doloženy pařeziny z dubu, habru a břízy, z nichž byly během času vzrůstnější porosty převedeny na vysokokmenný les. Porosty dubu šipáku (šipákové doubravy) na extrémních stanovištích byly později vyčleněny do účelových lesů, obhospodařovaných jako ochranné lesy a rezervace. Hmotná produkce těchto lesů byla většinou velmi nízká, převládalo palivové dříví. Největší překážkou řádné obnovy lesa byla pastva dobytka v lese, zejména ovcí, hrabání steliva a škody zvěří. Pro tyto nepříznivé vlivy byly nárosty prořídlé, z nich vznikaly mezernaté porosty s dvoutřetinovým až polovičním zápojem. Často docházelo k úplné devastaci lesa a zániku četných porostů.

Lesní společenstva

Zdejší teplomilná společenstva jsou podmíněna více geologickým podkladem a mělkou vysýchavou půdou na slunných expozicích. Nejrozšířenějšími lesními společenstvy jsou zde habrové doubravy s hojným keřovým patrem, a to jak suché s travinami, tak bohaté s bylinami, i hlinité habrové doubravy. Bukové doubravy a dubové bučiny jsou zastoupeny v malé míře na stinných lokalitách, na několika místech jsou bukové porosty spíše jako zvláštnost nejchladnějších poloh oblasti. Malé zastoupení mají kyselé doubravy, bukové doubravy a borové doubravy na chudých půdách. Nejzajímavějším lesním společenstvem oblasti jsou teplomilné háje (šipákové doubravy). Tvoří rozvolněné, vesměs zakrslé porosty s keřovým patrem, v němž obvykle převládá dřín na mělkých kamenitých vápencových půdách (rendzinách).

Místy se vyskytují skalní stepi, většinou druhotného původu na starých, erodovaných pastvinách. Zakrslé doubravy jsou na mělkých kamenitých půdách silikátových hornin. Habrová javořina tvoří malé plochy na osypech skal na úpatí kamenitých svahů, obvykle na humózních rankerech s větší účastí javoru a lípy. Pro nepřístupnost těchto porostů zde bývá uchována přirozená skladba dřevin, v podrostu je význačná účast druhů náročných na dusík. Kolem potoků, na jejich úzkých aluviích, je vyvinuta jasanová olšina potoční. V přirozené skladbě převládal dub zimní (65 procent), dub šipák (asi jedno procento), méně buk (16 procent), habr (8 procent), lípa (4 procenta), javor (2 procenta) a další dřeviny a hojné keře.

Lesní hospodářství

V současném složení lesů převládají listnaté dřeviny, které zaujímají 65 procent plochy, jehličnaté dřeviny dosahují 35 procent. Listnaté porosty tvoří dodnes převážně pařeziny dubu a habru, vesměs jsou převáděné předržením na les vysokokmenný. Místy se uchovaly zbytky bývalých středních lesů, které byly po stránce produkce sortimentů příznivější. Hlubší půdy byly osázeny smrkem, který zde vesměs trpí houbou václavkou (jako na všech bohatých půdách) do té míry, že se nedožívá mýtního věku. Jsou zde zastoupeny borové porosty a na rendzinách (například v okolí Karlštejna) jsou též porosty borovice černé, která je přirůstavá jako domácí borovice lesní, ale jako nepůvodní dřevina znehodnocuje ještě více humusové poměry a přízemní patro. Ještě v nedávné době zaváděné další exoty, jako jedle obrovská, douglaska a vejmutovka, jsou v CHKO nevhodné.

Jednotlivé lesní majetky mají vypracovány lesní hospodářské plány v úzké spolupráci s orgány ochrany přírody, které stanoví ochranářský režim v jednotlivých rezervacích a spoluurčují postupné cíle lesního hospodářství. Zde je nutné udržet a uskutečnit převážnou listnatou skladbu porostů, která by se postupně blížila skladbě přirozené, a zamezit vysazování a šíření nepůvodních dřevin – borovice černé, dubu červeného a jiných. V rezervacích (Koda a Karlštejn) v porostech nevhodných dřevin je třeba urychlit jejich likvidaci nebo rekonstrukci, v okolí přísných rezervací vytvářet ochranné pásmo s přirozenou skladbou dřevin a zajistit účinnou strážní službu. Dále se musí řešit sporné otázky s ostatními uživateli krajiny, hlavně s podniky na těžbu vápence tak, aby škody byly co nejmenší.

Ochrana přírody

Ochrana přírody zde má dlouhou tradici. Zprvu byly chráněny jen malé lokality vybrané teplomilné květeny. V roce 1972 byla na ploše 128 km² zřízena Chráněná krajinná oblast Český kras, ve které les zaujímá 40 procent plochy. Kromě velkých rezervací Karlštejn a Koda bylo vyhlášeno Karlické a Radotínské údolí, dále geologicky významné lokality Černá rokle a lom na Kobyle. Paleontologické lokality Špičatý vrch, Barrandovy jámy a Tetínské skály, lesní společenstva na Kulivé hoře a Voškově. Zvláště důležitý význam má rezervace Zlatý kůň se známými Koněpruskými jeskyněmi.

Po botanické stránce náleží Český kras k územím s velmi bohatou květenou. Je tu mnoho vzácných a zvláště chráněných rostlinných druhů, například kavyly, včelník rakouský či třemdava bílá. Poměrně hojné jsou vstavače – rudohlávek jehlancovitý, vstavač nachový, okrotice červená, vemeník dvoulistý, pětiprstka žežulník, vstavač bezový a korálice trojklanná. Velmi pestrý je i hmyzí svět – bylo zjištěno například 1200 druhů motýlů a 500 druhů nosatců.

Zemědělská výroba, hlavně její mechanizační prostředky, jsou místy omezovány obtížným terénem a vysokými mezemi. Na části těchto polí, která se přestala obdělávat, vzniká sukcesní řada, která spontánně vede zpět k lesu. V členitém terénu je hojná rozptýlená zeleň, zejména pestrá paleta různých keřů.

Celou krajinu odedávna ovlivňuje silně rozšířená těžba vápence. Je zde značný počet větších či menších opuštěných lomů, které postupně zarůstají. Nově však vznikají velkolomy. Dominantní postavení má velkolom Čertovy schody. Těžba vápence je stále palčivou otázkou, při které dochází často ke střetům s ochranou přírody. Těžba vyžaduje kvalitní vápenec a na něm jsou právě ochranářsky nejcennější rostlinná společenstva.

Pestrá příroda v blízkosti velkoměsta s hradem Karlštejnem a Koněpruskými jeskyněmi stále láká k návštěvě velké množství lidí (ročně kolem 200 tisíc návštěvníků). Proto zde Klub českých turistů, obce i lesníci vybudovali velké množství turistických tras pro pěší i cyklisty.

Tabulka zastoupení dřevin (v %)

Jehličnany	Přirozená skladba	Současná skladba	Cílová skladba
smrk	0	3,2	0
jedle	0,2	0,1	0
borovice	1,1	31,4	27,9
modřín	0	9,8	8,8
ostatní	0	0,7	0
celkem	1,3	45,2	36,7