Kelečská pahorkatina
Geografické členění
Území Kelečské pahorkatiny náleží do soustavy Vnější Západní Karpaty v geomorfologickém celku Podbeskydská pahorkatina a do soustavy Vněkarpatské sníženiny v geomorfologickém celku Hornomoravský úval. Kelečská pahorkatina má mírně zvlněný povrch s široce zaoblenými hřbety do 500 m n. m., na něž navazuje nižší část kulmské pahorkatiny (Maleníku). Je to nevyhraněná oblast, pouze se 71 km2 lesa, geologicky pestrá (droby a břidlice, vápence, jílovce, pískovce). Specifikem oblasti jsou svážná území na flyši (asi 6 % plochy) . Zde je nejdůležitější půdoochranná funkce lesů. Sesuvnou činnost nelze jako přirozenou geologickou sílu vyloučit a zabránit jí. Lze jí však alespoň vhodným hospodařením částečně předcházet a snižovat riziko jejího vzniku.
Voda a klima
Hydrograficky patří území do povodí řeky Moravy. Oblast se nalézá na styku dvou klimaticko-vegetačních oblastí – teplé – mediteránní a chladné – boreální. Na jejím území doznívá teplé panonské a subpanonské klima. Podnebí západní části – Holešovské plošiny – je teplé, mírně vlhké, s mírnou zimou, vlastní část Kelečské vrchoviny je mírně teplá, mírně vlhká s mírnou zimou a má pahorkatinný ráz. Průměrná roční teplota se pohybuje v rozmezí 7 až 9 oC, roční srážkový úhrn činí 550 až 750 mm. Významná je vodohospodářská funkce zdejších lesů, zvláště v pásmech hygienické ochrany vod a v ochranných pásmech zdrojů přírodních a stolních minerálních vod, které zaujímají přes 600 hektarů lesních půd.
Lesní společenstva
Převládají zde dubové bučiny (70 %) a bohatá řada (75 %). V současných porostech je nejvíce zastoupen smrk (33 %), borovice (7 %), dub (21 %), buk (12 %), habr (5 %), lípa (4 %) a bříza (6 %). Menší komplexy lesů v této zemědělsky využívané krajině jsou silně ovlivněny lidskou činností. Značné procento zaujímají porosty výmladkového původu, většinou jakostní, v nichž jsou zastoupeny nejrůznější listnáče (dub, buk, bříza, olše, akát). Poměrně málo je dubových porostů vysokého tvaru, častěji jsou to nepravé kmenoviny s převahou dubu. Genové základny zaujímají 609 hektarů převážně bukových a dubových porostů.
Ochrana přírody
Najdeme tu dvě význačné rezervace, a to Bukoveček (31,85 ha) a Dvorčák (12 ha), v blízkosti vrcholu Maleníku (476 m n. m.) na školním polesí Střední lesnické školy v Hranicích. Obě tyto rezervace na sebe navazují a byly vyhlášeny v roce 1962 v mýtních a kvalitních hospodářských porostech přirozené skladby na návrh prof. Zlatníka. Území představuje seskupení lesních ekosystémů se zachovalou přirozenou dřevinnou skladbou na malém geomorfologickém úseku se společenstvy dubobukového lesního vegetačního stupně, charakteristickými pro tuto oblast. Při vyhlášení rezervací se pamatovalo na ochranná pásma (Bukoveček 30,17 ha, Dvorčák 11,71 ha). Ve stromovém patře převládá buk, dále je zastoupen dub, lípa, klen, habr a modřín. Je to jeden z mála případů, kdy bylo programově vyhledáno pro oblast charakteristické území v hospodářských lesích přirozené skladby. Podobným postupem je jedině možné doplnit síť rezervací přirozených společenstev v nižších polohách, kde se pralesovité porosty nedochovaly.
Tabulka zastoupení dřevin (v %)
| Jehličnany |
Přirozená skladba |
Současná skladba |
Cílová skladba |
| smrk |
0 |
33,0 |
47,0 |
| jedle |
2,1 |
0,5 |
0,3 |
| borovice |
0 |
7,0 |
1,0 |
| modřín |
0 |
6,0 |
12,8 |
| ostatní |
0 |
0,5 |
0 |
| celkem |
2,1 |
47,0 |
61,1 |
| Listnáče |
Přirozená skladba |
Současná skladba |
Cílová skladba |
| dub |
36,7 |
21,0 |
20,5 |
| buk |
48,3 |
12,0 |
14,1 |
| habr |
7,1 |
5,0 |
0 |
| jasan |
1,4 |
0 |
0,2 |
| javor |
1,2 |
0 |
0,2 |
| bříza |
0 |
6,0 |
0 |
| lípa |
2,4 |
4,0 |
3,0 |
| olše |
0,8 |
0 |
0,9 |
| ostatní |
0 |
5,0 |
0 |
| celkem |
97,9 |
53,0 |
38,9 |
