více fotografií

Karlovarská vrchovina

Geografické členění

Karlovarská vrchovina je společný název pro Slavkovský les, který tvoří vyšší rulová vrchovina Slavkovská, obklopená žulovou vrchovinou Karlovarskou a nižší Tepelskou vrchovinou plošinného charakteru. Je tvořena strmými okrajovými svahy a centrální plošinou v horské poloze. Dominují zde žuly a amfibolity, v porostech původní borovice tu najdeme i největší hadcový obvod s hojným vřesovcem. Reliéf je dán rozvodními plošinami, zahloubenými údolími a četnými sopečnými útvary, s průměrnou nadmořskou výškou 700 metrů.

Voda a klima

Území je odvodňováno hluboce zaříznutými přítoky Teplé do Ohře, jižní a východní okraje patří do povodí Střely a Mže. Slavkovský les byl vyhlášen chráněnou oblastí přirozené akumulace vod a jsou zde situovány významné vodní zdroje – prameniště, toky, nádrže (i s protipovodňovou funkcí). V území se nachází mnoho pramenů minerálních vod studených i termálních, z části využívaných pro léčebné účely.

Nejvyšší polohy převážně v západní části náležejí do chladné oblasti, převládá však oblast mírně teplá, vrchovinná, pouze východní okraje a úpatí svahů do Sokolovské pánve jsou charakterizovány jako pahorkatinné. Průměrné roční teploty kolísají mezi 5 až 7 ^oC, srážkové úhrny mezi 600 až 800 mm. Výrazně se v terénních zářezech a na zamokřených plošinách uplatňují inverzní situace, na izolovaných vrcholech i vrcholový fenomén. Klimaticky jsou západní okraje vlhčí, k východu postupuje vliv dešťového stínu. Většina území leží v relativně chladné klimatické oblasti, průměrné roční srážky se pohybují kolem 700 (600 až 900) mm.

Historie oblasti

Osídlení okrajových částí oblasti je raně středověké, centrální část byla osídlena teprve ve vrcholném středověku, v souvislosti s rozvojem hutnictví. Dlouhodobá antropická zátěž území – rozsáhlé odlesnění, změny druhové skladby (ústup jedle a buku na holosečích), pastva i hrabání steliva, imisní škody z důlních a hutních provozů, odvodňování, chemizace a další vlivy negativně ovlivňují půdní prostředí.

Lesní společenstva

Převažuje jedlobukový lesní vegetační stupeň s kyselou jedlovou bučinou (31 procent) a svěží jedlovou bučinou (12,1 procenta). Smrkobukový lesní vegetační stupeň (21 procent) rozšířený ve vyšších polohách (nad 700 m n. m.) a z části na vodou ovlivněných půdách přechází postupně v nejvyšších polohách (nad 900 m n. m.) a na rašelinných glejích do lesního vegetačního stupně bukosmrkového (11,7 procenta). Ostatní lesní vegetační stupně jsou omezeny na okrajové části oblasti a na specifická stanoviště (smrčiny a kleče na rašelinách, bory na hadcích).

Lesní hospodářství

Současné zastoupení dřevin má naprostou převahu jehličnanů, z toho smrk zaujímá 84,5 procenta, borovice 7,5 procenta. Plošný podíl ostatních dřevin je nepatrný. K celkovému acidofilnímu (kyselému) charakteru oblasti přispěla záměna původních smíšených lesů za jehličnaté monokultury a v poslední době i kyselé srážky jako důsledek průmyslových imisí. Proto se typizace podmínek opírá především o půdní oblasti a bonitu dřevin.

Ochrana přírody

V rámci Karlovarské vrchoviny byla v roce 1974 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Slavkovský les o rozloze 610 km² s lesnatostí 53 procent. Celé území CHKO má ráz paroviny. Významnou součástí jihozápadní části jsou rozlehlá rašeliniště vrchovištního typu s porosty borovice blatky a břízy pýřité s charakteristickými druhy rostlin a živočichů. Je tu vyhlášeno 20 zvláště chráněných území o rozloze 803 hektarů, nejvýznamnější z nich jsou Kladské rašeliny.

Tabulka zastoupení dřevin (v %)

Jehličnany	Přirozená skladba	Současná skladba	Cílová skladba
smrk	21,3	84,5	67,4
jedle	30,0	0	0
borovice	2,4	7,5	6,5
kosodřevina	0,2	0	0,3
modřín	0	0	6,5
celkem	53,9	92,0	80,7

Listnáče	Přirozená skladba	Současná skladba	Cílová skladba
dub	2,4	0	1,1
buk	40,5	1,5	15,9
jasan	0,5	0	0,3
javor	0,2	0	0,6
bříza	0,8	2,0	0,3
lípa	0,1	0	0
olše	1,2	1,5	1,1
ostatní	0,4	3,0	0
celkem	46,1	8,0	19,3