Jizerské hory a Ještěd
Geografické členění
Jizerské hory a Ještěd se ostře odlišují od svého okolí a jejich centrální část tvoří žulový masiv. Vlašský i Vysoký jizerský hřeben je složen z ortorul, na styku žuly s železnobrodským a ještědským krystalinikem jsou kontaktně metamorfované horniny. Účelově je přičleněna výrazná podoblast Ještědu, oddělená od okolí Žitavskou a Libereckou kotlinou.
Základním typem reliéfu jsou rozsáhlé plošiny s širokými údolími, se zaoblenými hřbety a plochými kupami. Okrajové části jsou význačné příkrými svahy, které jsou rozbrázděny hustou sítí mladých erozních údolí. Na plochých hřbetech jsou rozsáhlá rašeliniště. Mrazové zvětrávání a soliflukce podmínily vznik skalisek a balvanitých moří. Nejvyššími horami jsou Smrk (1124 m n. m. a Jizera 1122 m). Z několika mladovulkanických těles je nejvyšší hora Bukovec (1005 m n. m.).
Ještědský hřbet s vrcholem Ještědu (1012 m n. m.) je tvořen převážně fylity a svorovými rulami s četnými vložkami krystalinických křemenců. V severní části podoblasti jsou zkrasovatělé vápence.
Voda a klima
Územím prochází hlavní evropské rozvodí. Vody z povodí Jizery a Ploučnice jsou odváděny do Severního moře, z povodí Lužické Nisy, Smědé a Kwisy do Baltického moře. Na náhorních plošinách vznikla četná rašeliniště (jedná se o největší komplex rašelinišť v ČR), z nichž pramení velká část vodotečí. Jizerské hory byly vyhlášeny chráněnou oblastí přirozené akumulace vod. Jsou tu četné údolní přehrady (jablonecká, liberecká, bedřichovská, Souš či Josefův důl).
Klima se všeobecně vyznačuje vysokými srážkami. Roční průměr kolísá od 800 mm v nejnižších polohách do 1700 mm na vrcholech (stanice Bílý potok, U Studánky je nejvlhčí srážkoměrnou stanicí v ČR) . Roční teplota se pohybuje v rozmezí od 4,0 do 7,5 oC, v nadmořských výškách nad 900 metrů je to pod 4 oC a v 1100 metrech jsou to pouze 3 oC. Klima je vyloženě perhumidní, klimatický okrsek lze označit jako mírně chladný, velmi vlhký, vrchovinný. Četná vrchoviště v mělkých pánvích na náhorní plošině dokládají drsnost klimatu nejvyššího pohoří na dlouhém úseku polské nížiny, otevřené na sever až k Baltskému moři. Na exponovaných a horských hřbetech působí vichřice západních směrů rozsáhlé polomy.
Lesní společenstva
Zastoupení lesních vegetačních stupňů sahá od jedlobukového až po smrkový při převaze smrkobukového (41 %). Převládají kyselá společenstva, živná řada tvoří necelou čtvrtinu lesních ploch. V oblasti jsou nejvíce rozšířeny kyselé smrkové bučiny, kyselé jedlové bučiny a svěží smrkové bučiny. V přirozené skladbě byly vysoce a v úhrnu rovnoměrně zastoupenými dřevinami smrk a buk, velmi hojná byla jedle (v přirozeném stavu více než 20 %).
Lesní hospodářství
Hospodaření se v nedávné minulosti orientovalo na protežování smrku v jedlobukovém a smrkobukovém vegetačním stupni, kde byly vysázeny smrkové porosty nevhodné provenience (osivo kupované z Rakouska). Původní kvalitní ekotypy smrku se dochovaly jen na náhorních plošinách a na rašeliništích. Hospodářsky přestárlé bukové porosty převládají hlavně na strmých severních svazích hor na drolinách a sutích, kde nejsou vhodné podmínky pro růst smrku (nedostatek vláhy v horních vrstvách půdy). Na Ještědu v obvodu krystalických vápenců jsou autochtonní bukové porosty.
Celá oblast byla postižena průmyslovým znečištěním z energetických zdrojů spalujících hnědé uhlí z Žitavské pánve, které jsou umístěny v blízkosti severního úpatí na trojmezí s Německem a Polskem. V důsledku imisí oslabené smrkové porosty byly druhotně napadeny v 70. letech 20. století obalečem modřínovým, který započal jejich zkázu.
Poté nastalo hromadné odumírání smrkových porostů ve smrkovém, bukosmrkovém, později i smrkobukovém vegetačním stupni. Tempo odumírání přesáhlo všechny i nejpesimističtější prognózy. Nevhodnou exploatační těžbou, uskutečňovanou pod heslem záchrany dřevní hmoty, a přibližováním dříví těžkými mechanizačními prostředky došlo na humusových podzolech k obnažení mělkých drolinovitých půd a k tvorbě erozních rýh, někde v takovém rozsahu, že hodnota vytěženého dříví nepokryla ani náklady spojené s hrazením a stabilizací těchto strží. Nicméně po více než dvacetiletém úsilí lesníků o nápravu neutěšeného stavu začínají Jizerské hory zarůstat novým lesem.
Rychlé odumírání lesů ohrozilo funkční způsobilost vodohospodářských děl a často zhoršuje kvalitu produkované pitné vody vysokým obsahem huminových látek, vyplavovaných z devastovaných lesních půd. Péče o vodohospodářskou funkci lesů Jizerských hor se stala požadavkem nadřazeným všem ostatním funkcím.
Ochrana přírody
V roce 1967 byla vyhlášena Chráněná krajinná oblast Jizerské hory (366 km2) se 73 procenty lesa. Byly zde zbytky přirozených smrčin a klečová rašeliniště. Velmi hustou síť chráněných lesnicky důležitých území tvoří Buková hora, Černá hora, Prales Jizera, Poledník, Stržový vrch, Špičák, Ptačí kupy, Rašeliniště Jizerky a Jizery, Velký Vápenný, Hamrštejn, Karlovské Bučiny, Dlouhá hora, Klečové louky, Holubník, Nová louka, Na čihadle, Tišina, Frýdlantské cimbuří, Černá jezírka, Paličník, Štolpichy, Pod dračí skálou, Pod smrkem a Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny, která podchycuje nejsouvislejší komplex bukových porostů v Čechách.
Tabulka zastoupení dřevin (v %)
| Jehličnany |
Přirozená skladba |
Současná skladba |
Cílová skladba |
| smrk |
37,1 |
72,7 |
66,3 |
| jedle |
21,2 |
0,1 |
0 |
| borovice |
0,2 |
1,1 |
0,5 |
| kosodřevina |
0,2 |
0,7 |
0 |
| modřín |
0 |
3,2 |
8,3 |
| ostatní |
0 |
5,4 |
0 |
| celkem |
58,7 |
83,2 |
75,1 |
| Listnáče |
Přirozená skladba |
Současná skladba |
Cílová skladba |
| dub |
2,2 |
0,3 |
0,1 |
| buk |
36,8 |
11,0 |
23,7 |
| jasan |
0,2 |
0,4 |
0,2 |
| javor |
0,6 |
0,8 |
0,8 |
| bříza |
0,8 |
3,5 |
0 |
| lípa |
0 |
0,1 |
0 |
| olše |
0,3 |
0,3 |
0,1 |
| jeřáb |
|
0 |
0 |
| topol |
0,3 |
0 |
0 |
| ostatní |
0,1 |
0,4 |
0 |
| celkem |
41,3 |
16,8 |
24,9 |
