Českomoravské mezihoří
Geografické členění
Českomoravské mezihoří s rozlohou 725 km2 lesa je poněkud nesouvislá a dosti pestrá oblast zvlněných plošin, úvalů a údolí, výrazných svahů i sesuvných území, která je málo vyhraněná proti některým sousedním oblastem. Vlastní mezihoří zahrnuje Svitavskou plošinu, Třebovské mezihoří a severní část Boskovické brázdy. Jako podoblast je přičleněno Zábřežské krystalinikum. Geologické poměry jsou značně rozdílné (opuky, pískovce, permokarbon, třetihorní a čtvrtohorní pokryvy, spraše, ruly, amfibolit). Nadmořské výšky se pohybují v rozmezí 400 až 600 metrů.
Voda a klima
Hydrologicky je oblast významná hlavním evropským rozvodím (mezi Severním a Černým mořem) a zdroji podzemních vod. Do Severního moře odvodňují severozápadní část území říčky Loučná a Třebůvka. Do Černého moře odvádí vody říčka Svitava a dále přítoky Moravy – Moravská Sázava a Mírovka. Klimatický okrsek je převážně mírně teplý, mírně vlhký a vrchovinný. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 6 až 8 oC (do 500 m n. m. nad 7 oC, výše pod 7 oC). Průměrný roční úhrn srážek kolísá mezi 600 a 800 mm, ve vegetačním období mezi 350 a 450 mm. Maximum srážek je koncem jara a začátkem léta.
Lesní společenstva
Lesy jsou roztroušené, větší souvislé komplexy jsou jen na dlouhých hřebenech s převahou bohatých i kyselých společenstev dubobukového a jedlobukového lesního vegetačního stupně. V přírodní oblasti mají značnou převahu dobré růstové podmínky s dostatkem vláhy. Původně se zde nacházely převážně bučiny (88 %). V současnosti převládají jehličnaté dřeviny a z nich dominuje smrk (62 %). Celková pestrost a mozaikovité střídání společenstev jsou podmíněny geologickými poměry, členitostí terénu, přechodným klimatickým rázem území i stykem teplomilné květeny české, pronikající podél Loučné, a moravské, zasahující do oblasti od jihu údolím Svitavy a Boskovickou brázdou. Teplomilné druhy se uplatňují rovněž na slunných expozicích a vápnitých opukách.
Lesní hospodářství
Současná porostní skladba je proti skladbě přirozené značně pozměněna; převládá smrk, hojná je borovice, dále modřín a vtroušená jedle, z listnáčů buk. Smrk má ve středních a vyšších polohách dobré růstové podmínky. Borovice se vyskytuje převážně na chudších podkladech nižších poloh a na suchých svazích. Přirozené rozšíření měla jen na chudých křemitých píscích. Jedle měla donedávna významné zastoupení, především na krystaliniku; dosud se vyskytuje v terénních sníženinách a hlubokých terénních zářezech. Kvalitní modřín je na hlubších půdách. Buk tvoří většinou příměs smrku. Čisté bučiny se udržely jen na bohatším podloží (například Hříva), větší porostní soubory se nacházejí ještě na krystaliniku.
Ochrana přírody
Významné jsou rozsáhlejší výskyty tisu v Hřebečovském hřbetu. K chráněným územím patří Nedošínský háj, V bukách, Peliny a Hrobka. Polesí Dubicko má mnoho pěkných bukových porostů ve vyšších polohách v oblasti bohatých jedlových bučin. Vyznačuje se též velmi kvalitním modřínem se širokým, tmavě zbarveným jádrem.
V této přírodní lesní oblasti dochází ke střetu zájmů lesního hospodářství a firmami zabývajícími se těžbou lupku nebo slévárenských písků.
Tabulka zastoupení dřevin (v %)
| Jehličnany |
Přirozená skladba |
Současná skladba |
Cílová skladba |
| smrk |
2,0 |
67,8 |
55,3 |
| jedle |
21,6 |
1,4 |
5,2 |
| borovice |
0,7 |
13,3 |
7,8 |
| modřín |
0 |
5,3 |
9,2 |
| ostatní |
0 |
0,9 |
0 |
| celkem |
24,3 |
88,7 |
77,5 |
| Listnáče |
Přirozená skladba |
Současná skladba |
Cílová skladba |
| dub |
13,1 |
0,8 |
3,1 |
| buk |
59,4 |
5,5 |
17,9 |
| habr |
0,6 |
0,4 |
0 |
| jasan |
0,4 |
0,4 |
0,3 |
| javor |
0,5 |
0 |
0,4 |
| bříza |
0,3 |
2,3 |
0 |
| lípa |
0,7 |
0,3 |
0,3 |
| olše |
0,5 |
1,3 |
0,5 |
| topol |
0,0 |
0,1 |
0,0 |
| ostatní |
0,2 |
0,2 |
0 |
| celkem |
75,7 |
11,3 |
22,5 |
