České středohoří
Geografické členění
České středohoří je pro jedinečný výskyt strmých kup sopečného původu jedno z nejmalebnějších území naší země. Sopečná činnost v mladších třetihorách prorazila křídové usazeniny – slíny, opuky a pískovce. Během dob byla většina vyvřelého materiálu odnesena a zůstaly vypreparované suky tvořené výplní přírodních kanálů původních sopek. Rozmanitá vnitřní výstavba, podložní horniny, tektonické pohyby a eroze hlavních toků podmínily vznik velmi pestrého a členitého reliéfu.
Na tvářnosti krajiny se významně podílejí kamenná moře, suťové haldy, soliflukční proudy, sesuvy apod. Zajímavým úkazem byly sesuvy na svahu kopce Hazmburk, kdy byla v letech 1182, 1898, 1900 zničena část obce Klapý. I když sesuv začal v noci, nebyly hlášeny oběti na životech, protože suti, pohybující se rychlostí několika metrů za hodinu, se dalo uniknout.
Geologicky jsou nejčetnější čedičové horniny bohaté bázemi, méně jsou zastoupeny podstatně chudší horniny trachytické (znělce, trachyty), někdy s typickým sloupkovitým rozpadem. V severní části je reliéf méně výrazný a převládají zde masy vulkanitů. Velmi významným útvarem je průlomové údolí Labe, které je zahloubeno až 500 metrů do okolního terénu.
Voda a klima
Labe odvodňuje celé území Českého středohoří. Jeho významnými přítoky zde jsou Bílina (zleva v Ústí n. L.) a Ploučnice (zprava v Děčíně). České středohoří patří klimaticky do teplého, mírně vlhkého okrsku. V západním a jižním okraji zasahuje až do suchého okrsku v důsledku vlivu deštného stínu pohraničních hor, a proto je západní křídlo oblasti jedním z nejsušších a nejteplejších regionů v Čechách. Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje v závislosti na nadmořské výšce v rozpětí 5,1 0C (Milešovka) až 9,1 oC (Ústí n. L., 186 m n. m.). Jihozápadní část Českého středohoří s průměrnými ročními srážkami pod 450 mm je nejsušší oblastí v České republice. Nejvyšší roční průměrné srážky v oblasti jsou zaznamenávány ve stanici Česká Kamenice – 817 mm.
Od nivy Ohře a soutoku Labe a Ploučnice (123 m n. m.) se strmě zdvíhají ojedinělé kupy i celé jejich soubory až k nejvyšší hoře Milešovce (837 m n. m.) s meteorologickou stanicí na vrcholku, označovanou díky extrémnímu převýšení za „větrný pól“ republiky. V ledových obdobích čtvrtohor sloužila tato oblast jako útočiště (refugium) některým rostlinným a živočišným druhům, jejichž pozůstatky (relikty) se zde dodnes vzácně vyskytují (například medvědice lékařská).
Historie oblasti
Tato krajina byla podle nálezů osídlena již od neolitu (asi před 7000 lety). I v nejvyšších polohách bylo dávné keltské sídliště z doby bronzové, tzv. knovízské kultury (asi před 3000 lety), doložené nálezy pravěkých památek a objektů (například Hradišťany, Štěpánovská hora). Proto zde odedávna působil lidský tlak na les. Většina lesů byla přeměněna na pole a sady, ve středověku zde byly hojné vinice s pravokořennou révou vinnou. Do této doby spadá i budování hradů v této oblasti, neboť na strmé kupě i jednoduchým opevněním vznikly soudobou technikou takřka nedobytné pevnosti (například Košťálov, Hazmburk). Bohatá půda v okolí umožnila hospodářský rozmach měst i velmi husté osídlení.
Les byl vytlačen na mělké půdy a strmé svahy, ale i zde značně trpěl pastvou, takže některé dnes holé skalnaté kupy nebo jejich části jsou důsledkem splavení půd po dlouholeté neregulované pastvě. Například pod Oblíkem byly ovčíny ještě v nedávné době, časté jsou zde místní názvy pro hustě osídlené blízké okolí. Vznikaly zde také tzv. pařeziny – méně hodnotné lesy s převahou dubu a habru zmlazením více kmínků na setnutém pařezu. Ve větších komplexech velkostatkářských lesů (například komplex Hradišťany) na příznivějších půdách se vysazovaly smrkové porosty (monokultury), které byly pro toto prostředí nevhodné. Hojně se zde uplatňovala borovice a modřín. Místy (například v nepřístupných částech údolí Labe) jsou dosud zachovány větší bukové porosty.
Lesní společenstva
Značnou výměru zaujímají kamenité sutě, kde na vyprahlých osypech převažují zakrslé doubravy a ve stinných polohách bohatá suťová společenstva s účastí lip a javorů. Lesní společenstva tak tvoří velmi pestrou mozaiku, v níž se pronikavě uplatňuje vliv mezoreliéfu, hloubky a vlhkosti půdy. Je tedy obvyklé, že v nižších, stinných polohách převládají dubové bučiny, slunné, často i vyšší polohy a mělké vrcholy zaujímají bukové doubravy až zakrslé doubravy. Z lesních vegetačních stupňů tvoří celou polovinu dubobukový, silně je zastoupen bukodubový, málo dubový, v nejvyšších polohách vzácně jedlobukový. Silně převažují bohatá společenstva a hojný je výskyt zakrslých společenstev.
Mezi floristicky nejbohatší společenstva náležejí kavylové stepi, skalní a drolinová společenstva, drnové stepi a lesostepi s velkým počtem chráněných druhů. V přirozené skladbě lesů převládal buk a dub, malé zastoupení měla velmi pestrá směs dřevin na sutích a drolinách. Smrk je dosud nejvíce zastoupenou dřevinou, trpí však imisemi a na bohatých půdách červenou hnilobou. Bukové kmenoviny se hojně vyskytují pouze lokálně, ale jsou kvalitní a budou rozšiřovány na úkor smrku. Dub na bohatých půdách dává cenné sortimenty, v habrových doubravách je převážně zastoupen v předržených pařezinách nevalné kvality.
Lesní hospodářství
Krajina se v současnosti využívá převážně zemědělsky s orientací zvláště na teplomilné kultury – ovocné sady (meruňky) a opět se obnovují vinice („zahrada Čech“). Velmi se rozšířila těžba kvalitního čediče; například vrchy Srdov nebo Tlustec jsou již prakticky vytěženy, několik dalších velkolomů je otevřeno.
V lesích nepůvodní jehličnaté dřeviny – smrk a borovice – jsou v současné době poměrně snadno nahrazovány původními listnatými dřevinami, neboť nezaujímají rozlehlé souvislé plochy. Zdejší lesy poskytují poměrně rozsáhlé možnosti rekreace lidem z přilehlých průmyslových aglomerací Mostecka a Ústecka. Vesničky, které tvoří enklávy v lesích, udržují v dobrém stavu chalupáři z větších měst. Zvláštní pozornost tomuto kraji věnují malíři krajináři, kteří zachycují jeho malebné půvaby v rozličných pohledech a náladách. Pro zdejší region je nutné zpracovat územně plánovací dokumentaci, kde by se sladily často protichůdné požadavky různých sektorů a respektovaly i oprávněné celospolečenské požadavky na ochranu dochovaných přírodních fenoménů.
Zejména je třeba citlivě řešit velkotěžbu kamene, která tvoří velké a otevřené rány v krajině, otázku rozptýlené zeleně (včetně ovocných sadů), která se častokrát ničí, a v lese zdárně dokončit přeměny vytěžených porostů nevhodné skladby, poškozených imisemi, na odolné převážně listnaté porosty blízké přírodě. Celospolečenský význam lesa zde rozhodně předčí jeho význam hospodářský. Přesto je možné vypěstovat cenné sortimenty listnatého dříví, nahradit pařeziny hospodářsky cennějšími kmenovinami a i na extrémních stanovištích udržet trvalost lesa a jeho příznivé působení na krajinu.
Ochrana přírody
České středohoří bylo v roce 1976 vyhlášeno za chráněnou krajinnou oblast. Celková výměra činí 1071 km2, z toho je 304 km2 lesa (lesnatost dosahuje 26,5 procenta). Z přírodovědeckého hlediska je to území velmi cenné. V minulosti zde bylo postupně vyhlášeno téměř 40 maloplošných chráněných území o výměře 600 hektarů, motivovaných hlavně botanicky, méně geologicky. Je třeba jmenovat zejména stepní společenstva (někdy podmíněná dávnou lidskou činností), která jsou často výrazná v jarním aspektu záplavou vzácných a půvabných rostlinných druhů (například Oblík, Raná, Milá nebo Tobiášův vrch).
Na Lovoši je zachycen výskyt přirozené stepi. Najdeme ji asi ve třetině svahu pod vrcholem na jihozápadní expozici, kde je nejintenzivnější sluneční záření. Území zvláštního botanického významu jsou tzv. Bílé stráně, kde na obnažených plochách vystupuje na povrch opuka a slín. Na vrchu Březina je chráněn kvalitní bukový porost s rozvinutou přirozenou obnovou. V listnatých porostech s velkým podílem skeletu i cenných listnáčů roste bohatá hájová květena a často se zde vyskytují i nitrofilní druhy. Ty však nebyly dosud zvlášť chráněny pro svůj poměrně hojný výskyt i proto, že pro svou extrémnost nejsou obvykle zařazeny do kategorie hospodářských lesů (lesy chráněné) a nehrozí jim tedy žádný intenzivní zásah.
Z velmi četných přírodních rezervací jsou lesnicky významné Milešovka, Lovoš, Milá, Bořeň, Vršíček, Kajba, Francká hora, Holý vrch, Sluneční stráň, Březina, Štěpánovská hora a Sedlo, floristicky zajímavé jsou Raná, Oblík, Chloumek, Košťálov, Farská louka, Hradiště, Borečský vrch, Čížov, Radobýl II, Tobiášův vrch a Jánský vrch. Na stepích se vyskytuje mnoho významných druhů hmyzu. Pro většinu drobného ptactva jsou tu příznivé podmínky v mnoha různých biotopech, v nepřístupných skalách hnízdí výr.
Tabulka zastoupení dřevin (v %)
| Jehličnany |
Přirozená skladba |
Současná skladba |
Cílová skladba |
| smrk |
0,1 |
34,8 |
20,3 |
| jedle |
4,9 |
0 |
0 |
| borovice |
1,2 |
4,1 |
2,3 |
| modřín |
0 |
5,1 |
13,4 |
| ostatní |
0 |
0,5 |
0 |
| celkem |
6,2 |
44,5 |
36,0 |
| Listnáče |
Přirozená skladba |
Současná skladba |
Cílová skladba |
| dub |
39,7 |
26,8 |
23,5 |
| buk |
42,3 |
6,0 |
32,9 |
| habr |
4,4 |
2,5 |
0 |
| jasan |
0,9 |
4,5 |
0,6 |
| javor |
1,7 |
3,4 |
1,7 |
| jilm |
0,1 |
0 |
0 |
| bříza |
0,4 |
7,0 |
0,1 |
| lípa |
3,8 |
2,3 |
4,8 |
| olše |
0,5 |
1,4 |
0,4 |
| topol |
0,0 |
0,8 |
0,0 |
| akát |
-- |
0,4 |
0 |
| ostatní |
0 |
0,4 |
0 |
| celkem |
93,8 |
55,5 |
64,0 |
