Brdská vrchovina
Geografické členění
Brdská vrchovina (Brdy) včetně skupiny Radče je malá lesnatá oblast mezi Radčí, Příbramí a Rokycany (296 km2 lesa). Reliéf terénu je charakteristický oblými vrchy s širokými hřbety, rozčleněnými širokými údolími. Zalesněný povrch Brd má průměrnou nadmořskou výšku 600 až 750 metrů, jednotlivé vrcholy vystupují nad 800 metrů. Nejvyšší jsou Praha (862 m n. m.), Tok (861 m n. m.) a Třemšín (816 m n. m.). Nejníže položené místo najdeme na okraji nivy Berounky u Dobřichovic (210 m n. m.). Od svého okolí jsou Brdy vesměs ohraničeny příkrými svahy. Jejich pokračováním na severovýchod jsou Hřebeny, oddělené říčkou Litávkou. Podkladem jsou převážně tvrdé kambrické slepence a ordovické křemence. Jihozápadní okraj tvoří algonkické břidlice s význačnými buližníkovými suky. Půdy jsou vlivem jílovitě zvětrávajících hornin a rozlehlých deluvií z velké části oglejené, tedy pod vlivem přechodného nadbytku vody ve spodních vrstvách.
Voda a klima
Hydrograficky spadá území do povodí Berounky (přítoky Nezabudický potok, Svinařský p., Litávka, Klabava, Úslava, Zbirožský p.), povodí Vltavy (přítoky Bojovský p., Kocába) a povodí Otavy (Skalice, Lomnice). Klimaticky je Brdská vrchovina ostře vyhraněná oblast, v níž se uplatňuje mohutnost lesního komplexu a inverzní polohy plochých kotlin. Klimatický okrsek je mírně vlhký, vrchovinný, v nejvyšších polohách mírně chladný. Průměrná roční teplota se pohybuje od 6,6 do 7,5 oC, průměrné roční srážky od 607 do 800 mm.
Historie oblasti
Osídlení krajiny se zastavilo na krajích příkrých svahů vrchoviny. Proto centrum oblasti je téměř bez osídlených enkláv. Souvislé lesy náležely k rozsáhlým velkostatkům a byly vždy dobře obhospodařovány. Ve 30. letech, po vykácení velkých cílových ploch v nově zřízeném vojenském prostoru, došlo k narušení odtokových poměrů a říčka Litávka se stala nebezpečnou bystřinou. Bylo proto nutné zde vybudovat objekty hrazení bystřin. V okrajových částech se některé potoky v bezlesé krajině snadno rozvodňují.
Lesní společenstva
Z lesních společenstev je hojně zastoupená kyselá jedlová bučina, podstatně méně bohatá jedlová bučina. Na plošinách v tomto pásmu převládá kyselá jedlina na pseudoglejích, na glejích podmáčená jedlina přesličková. Většina jedlin byla ovšem již dávno přeměněna na smrkové porosty. Ve smrkobukovém lesním vegetačním stupni na svazích je kyselá smrková bučina, na plošinách jedlové smrčiny. Na více než 50 procentech převládají společenstva oglejených, tedy vodou ovlivněných, půd (jedliny a smrkové jedliny). Na přechodových rašelinách se vyskytuje svěží rašelinná smrčina. Na kamenitých svazích se uplatňuje klenová bučina, na řídce se vyskytujících sutích jilmová javořina. Borovice se přirozeně udržela na balvanitých výchozech hornin v „reliktních“ borech, na buližníkových hřbetech ve společenstvu s jedlí. Hlavní dřevinou v hospodářských lesích je smrk, málo borovice.
Ochrana přírody
Zachovalo se několik bukových porostů, z nichž některé byly prohlášeny za přírodní rezervace. Jsou to: Getsemanka, Na skalách, Kokšín, Míšovské buky, Chynínské buky, Žďár a Fajmanovy skály. Floristicky je zajímavý Třemešný vrch a Hřebenec s kamenným mořem. Ke zvláštnostem patří vegetativní zmlazení smrku zakořeňující větvemi na balvaniskách Třemšína a Štěrbiny.
Celá oblast se vyznačuje rozsáhlými a souvislými komplexy vojenských lesů. Vzhledem k tomu je omezeno využití těchto lesů k produkčním a mimoprodukčním účelům.
Tabulka zastoupení dřevin (v %)
| Jehličnany |
Přirozená skladba |
Současná skladba |
Cílová skladba |
| smrk |
9,2 |
71,0 |
62,4 |
| jedle |
37,0 |
0,6 |
10,8 |
| borovice |
0 |
15,3 |
6,4 |
| modřín |
0 |
5,0 |
4,2 |
| ostatní |
0 |
0,2 |
0 |
| celkem |
46,2 |
92,1 |
83,8 |
| Listnáče |
Přirozená skladba |
Současná skladba |
Cílová skladba |
| dub |
13,1 |
2,5 |
0,4 |
| buk |
36,6 |
2,0 |
14,5 |
| habr |
0,1 |
0 |
0 |
| jasan |
0,2 |
0,2 |
0,2 |
| javor |
0,1 |
0,2 |
0,4 |
| bříza |
0,8 |
1,8 |
0,1 |
| lípa |
0,1 |
0,1 |
0,1 |
| olše |
0,7 |
1,0 |
0,5 |
| osika |
2,1 |
0 |
0 |
| ostatní |
0 |
0,1 |
0 |
| celkem |
53,8 |
7,9 |
16,2 |
