Vývoj lesů ve středo-evropském prostoru

Současná podoba středoevropských lesů je silně podmíněna dlouhodobou činností člověka, který se v české kotlině usadil jako zemědělec natrvalo již ve 4. tisíciletí př. n. l. Jeho přítomnost však byla ještě po dlouhou dobu pro celkový vývoj lesů nepodstatná, pouze lokálně ovlivňoval jejich rozlohu, nikoliv druhovou skladbu.

Pokud by člověk na lesy nepůsobil, vypadaly by dnes přibližně stejně jako před 3000 lety (tj. kolem roku 1000 př. n. l.). Tehdy se ustálilo podnebí, které se ve svých základních charakteristikách nezměnilo až do dnešní doby, a v závislosti na něm se ustálila i podoba lesů.

Tato nerušená evoluce skončila ve střední Evropě víceméně v 7. století našeho letopočtu, když výrazně zesílila zemědělská činnost člověka, která postupně vyvolala řadu změn ve velikosti i struktuře lesů.

Ovšem vývoj vegetace, kterou dnes nazýváme lesními porosty, začal mnohem dříve, a to zhruba před 12 000 lety, po konci poslední doby ledové a ústupu ledovců k severu, kdy se podnebí začalo oteplovat.

Přestože pomocí pylových analýz dokážeme rekonstruovat poměrně přesně přirozenou druhovou skladbu našich lesů z doby před 3000 lety, bylo by chybou se domnívat, že to stačí k obnovení původního, či přírodě blízkého stavu lesů. Už jen z toho prostého faktu, že nás v české kotlině žije asi 1000x více, než byl počet lidí únětické kultury, je zřejmé, že to není možné, protože tento demografický posun, provázený intenzivními civilizačními procesy, přinesl trvalé změny.

Právě paleobotanika nabízí zajímavé vyprávění o putování jednotlivých dřevin. Na základě pylových analýz naznačila, jak své místo v lesích střední Evropy postupně zaujímaly některé hlavní dřeviny - smrk, jedle, buk, dub, habr, lípa, jilm.

Z příkladů rozšíření vybraných druhů uvedených v popisech jednotlivých dřevin (viz odkazy v předchozím odstavci) je patrné, že člověk se postupně stal důležitým ekologickým činitelem, který významně ovlivňuje své životní prostředí, především pak rostlinný kryt. Od okamžiku, kdy se usadil a z pastevce se stal zemědělcem, začal se rychleji rozmnožovat, zesílil jeho tlak na lesy a intenzivněji přetvářel původní lesní krajinu v otevřenou krajinu kulturní. Člověk se stal hlavním činitelem většiny vegetačních změn a jeho jednání bylo nutno začít usměrňovat. Odtud byl už jen krůček ke vzniku řízeného lesního hospodářství. Ovšem cesta k cílevědomému lesnictví trvala ještě několik set let.