Ekologické skupiny rostlin
Vedle podmínek prostředí (edatopu a klimatopu) je pro lesní společenstvo určující determinantou stromové patro a skladba jeho dřevin. Důležitým indikátorem podmínek přírodního prostředí jednotlivých typů lesů je přízemní patro (rostlinný kryt, fytocenóza), složené z bylin, travin, kapradin, mechorostů a lišejníků. Rostliny přízemního patra, podobně jako dřeviny, ale mnohem přesněji vyjadřují jak klimatické podmínky, tak i vlastní stanoviště a vlastnosti prostředí. Velmi citlivě reagují na humusové poměry a vlastnosti svrchního půdního horizontu, v němž jsou zakořeněny. Jejich výskyt indikuje určitou humusovou formu, bohatost živin, vlhkost, světlo a teplo. Bylinné patro také reaguje rychle na prosvětlení. V tzv. světlostních stadiích pak nastupují jiné druhy s velikou pokryvností, někdy i tzv. buřeň buď trávovitá, nebo bylinná a keře.
Po dlouholetých výzkumech vzájemných vztahů mezi rostlinami a prostředím, v němž rostou, byly sestaveny tzv. „Ekologické skupiny rostlin" (ESR), které slouží lesníkům jako pomůcka pro přehlednější třídění rostlin podle ekologických nároků a možností používat je jako indikátory určitých vlastností prostředí biocenózy lesa. Tyto skupiny rostlin dávají soubornou představu o výsledném vlivu jednotlivých faktorů na příslušném stanovišti. Použitím kombinované stupnice pokryvnosti a stálosti lze vyjádřit ekologickou váhu jednotlivých druhů podle ekologických skupin rostlin. Výpočtem pak dojdeme k procentickému zastoupení jednotlivých ekologických skupin rostlin v určitém typu lesa, tzv. ekologické spektrum.
Grafické zpracování umožňuje snadné vzájemné porovnávání jak lesních typů, tak i změny podle porostních, světlostních, pasekových a hlavně degradačních stadií v rámci jednoho lesního typu. Ekologická skupina rostlin vyjadřuje vlastnosti určitého prostředí, tedy kombinaci vlhkosti (suchosti) a bohatosti (chudosti) půdy. Bylo vytvořeno 17 ESR, které jsou pojmenovány podle reprezentativních rostlinných druhů:
1 - hrachor panonský (Lathyrus pannonicus) - vápnomilné druhy teplých poloh
2 - tolita lékařská (Cynanchum vincetoxycum) - suché, bohaté půdy
3 - kopretina chocholičnatá (Chrysanthemum corymbosum) - vysýchavé, bohaté půdy
4 - strdivka nící (Melica nutans) - mírně vlhké, bohaté půdy
5 - mařinka vonná (Asperula odorata) - čerstvé, bohaté půdy
6 - kakost smrdutý (Geranium robertianum) - nitrofilní druhy, půdy bohaté na dusík
7 - bělomech sivý (Leucobryum glaucum) - velmi chudé půdy
8 - kostřava ovčí (Festuca ovina) - suché, chudé půdy
9 - bika hajní (Luzula nemorosa) - mírně vlhké, chudé půdy
10 - šťavel kyselý (Oxalis acetosella) - čerstvé, středně bohaté půdy
11 - mochna nátržník (Potentilla erecta) - střídavě vlhké půdy
12 - metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa) - vlhké, středně bohaté půdy
13 - čistec lesní (Stachys sylvatica) - vlhké, bohaté půdy
14 - ostřice oddálená (Carex remota) - mokré půdy s proudící vodou
15 - lilek potměchuť (Solanum dulcamara) - mokré půdy se stagnující vodou
16 - rašeliníky (Sphagnum sp.) - na rašelinách
17 - podbělice alpská (Homogyne alpina) - na půdách s vysokohorským klimatem
Pro podrobnější členění ekologických skupin rostlin jsou u jednotlivých rostlinných druhů uvedeny přechody k jiným ESR: například ptačinec velkokvětý (3/6) - tedy s přechodem z ESR 3 (vysýchavé bohaté) do ESR 6 (nitrofilní); bukvice lékařská (3/11) -s přechodem z ESR 3 (vysýchavé bohaté) do ESR 11 (střídavě vlhké); žindava evropská (5/13 - s přechodem z ESR 5 (čerstvé, bohaté) do ESR 13 (vlhké bohaté). Více přechodů obsahuje ESR 17 (převážně vysokohorské druhy): například havez česnáčková nebo mléčivec alpský rostou na vlhkých, bohatých půdách (17/13).
Znalost základní škály lesních rostlin jako indikátorů lesního prostředí s velkou vypovídající schopností je přínosná pro každého zájemce o poznávání vztahů v ekosystému lesa.
